Přídělový systém si už nepamatuji, ale moc dobře si vzpomínám, jaká byla doma vždy radost, když se něco nedostatkového sehnalo. Z paměti mi nezmizely dlouhé fronty na maso, kde jsme se s maminkou ve frontě střídali. Však maso k obědu bylo obvykle jen v sobotu či v neděli.

Diky za Vaši milou vzpomínku i krásnou ilustraci. Přeji Vám hezkou neděli, paní Mirko.

Pane Tomáši, v té době to bylo s masem velmi zlé, hlavně ve městech. Lidé na ně často stáli fronty od časného rána. U nás na venkově to bylo s masem a potravinami lepší. Rodiče měli záhumenek, prasátko, drůbež, králíky. Oba rodiče byli velmi pracovití lidé, v hospodářství si vedli dobře. Horší to bylo s penězi, tatínek pracoval na dráze a maminka v JZD, později v textilce Šohaj. Platy tam byly velmi nízké. Měla jsem dvě sestry, později přibyl brácha - a po válce rodiče přestavěli domek. I přes nedostatek peněz jsme všichni vystudovali na středních školách. Oba rodiče se dožili vysokého věku. Srdečně Vás zdravím.

Pěkná vzpomínkaMirko, přeji pohodovou neděli

Díky. Jitko.

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí tvrdí, že 40% domácností už nemá finanční rezervy ani na pokrytí jednoho měsíce výpadku příjmů a - zcela logicky - mají tyto domácnosti strach o svoji budoucnost.

Takhle nadoraz se naposledy žilo po válce, ale tehdy stát aspoň zajistil (zde popisovaný) přídělový systém, aby nikdo neměl strach o holé přežití.

Skoro 80 let po válce už ten strach zase smíme mít...

Děkuji za poznámku, pane Kounovský.

Mám ráda vzpomínání, i od své babičky a dědy jsem hltala, co, kdy a jak bylo.

Děkuji za příspěvek, paní Bernátová.

Děkuji, paní Valíková.

To bylo radosti, kdyz nekomu z nas rodice dali pridelovy listek a par korunek na nakup bonbonu. Ono se to nestavala casto, tak sme si toho moc vazili. Pokud me pamet jeste funguje, tak pridelovy system byl zrusen po menove reforme v roce 1953. Vydavalo se to jako velky pokrok, o cem propaganda pomlcela byla skutecnost, ze po mene lide nemeli penize. Ja byl na menu zrovna tak nastvany jako vetsina lidi, i coby kluk, meli sme jet na skolni vylet na ktery sme se vsichni moc tesili, ale kvuli mene byl vylet zrusen, protoze lidi na vylet svych deti nemeli penize.

Ano, měna 1:5, a jen do jisté výše. Takto byl komunisty připraven můj otec o dědictví po svém otci

Přídělový systém a lístky si nepamatuji. Pamatuji si však měnovou reformu v roce 1953. Ta měnová reforma byla velká krádež. Cituji z Wikipedie

"Vklady fyzických osob u peněžních ústavů do 5 000 Kčs včetně byly přepočítávány v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, vyšší vklady do 10 000 Kčs už v poměru 6,25:1, vklady do 20 000 Kčs v poměru 10:1, ty do 50 000 Kčs 25:1 a vyšší v poměru 30:1, vklady složené na nové vkladní knížky po 16. květnu 1953 se přepočítávaly v poměru 50:1.[9] Vklady na knížky dělníků a úředníků z pravidelného podnikového spoření se přepočítávaly v poměru 5:1.[9] Prémie životního pojištění se přepočítaly v poměru 20:1.[10]"

Mí rodiče těsně před reformou na radu otcovy matky vybrali peníze z vkladní knížky. To se jim proklatě nevyplatilo. Pamatuji si, jak si matka rvala vlasy a nadávala, celkem právem, na svou tchyni. Jedinou výhodou té reformy bylo, že skončil přídělový systém. Lidé stejně již neměli tolik peněz.

Zdroj

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_reforma_(1953)

Tatínek prodával textil, maminka potraviny. Večery jsme všichni trávili nad archy papíru, na které jsme škrobovým lepidlem lepili lístky na potraviny i body na textil. Museli jsme být přesní, chyby v bodovém i lístkovém systému byly trestané i vězením.

Díky, paní Foltýnová, za upřesnění. Vy to znáte přímo z domu. Vaš rodiče bylo obchodníci. (To nalepování malých lístečků s údaji o nákupu bylo snad ještě horší než Babišovo EET). Srdečně Vás zdravím.

Moc hezké. Krásnou sobotu

Děkuji Vám, pane Šiku, Vám také - i celý víkend.

Hezká vzpomínka, paní Mirko. A stejně tak obrázek . Přídělový systém nepamatuji, ale takové bačkory ano . Vzpomínám si ale, jak spolužák, když si chtěl koupit závodního Favorita (kterého mi po sléze prodal), jel se svým tátou do Poděbrad (ze Dvora Králové) a tam spali v autě před prodejnou, aby byli první .

Ano, jakéhokoli zboží byl velký nedostatek, průmyslového, automobilů, kol, ale i elektroniky. A také šatstva. S bicyklem Favorit, který se manželovi podařilo sehnat, byly problémy. Nějaký čas se z něho těšil- a pak mu ho ukradli ze sklepa našeho domu. Tenkrát se domovní vchody přes den ještě nezamykaly. To bylo někdy v 70. letech. Děkuji Vám, pane Miroslave.