Je to vlastně o tzv. fenoménu Krásné doby, kde několik generací vyroste v technologickém, vědeckém, informačním, duševním rozvojovém ..., věku a není moc konfrontováno s drsnou realitou života, tak že nové generace vlastně vytvářejí umělé směry a další generace se do toho rodí a tvoří vědomí a dále posouvají ...

Dřívější věk Krásné doby byl víceméně pod levou mozkovou hemisférou, kde je cit pro blízko, tedy realitu, čas, autoritu, hodnoty ...

Dnešní věk Krásné doby, je pod pravou mozkovou hemisférou, kde je cit pro vnímání celku bez vnímání detailů, zde je tvořivost, emoce, láska, duchovnost, rodina, umění ...

Navíc od 2. světové války, ale daleko dříve, kdy mnoho mužů padlo ve válce, přišel věk feminizace společnosti, školství a vytrácení mužského vzoru a autority a přišel věk Hippies, New Age. Po roce 2010, zavedení tzv. ženské kvóty, do politických, manažerských funkcí, přišel věk pozitivní diskriminace, autocenzury, multikulturalismu, revize minulosti, ekologie, vytváření iluze světa jako jedné velké rodiny a rozmach sociálního systému, a výchovu jedním z rodičů.

Společnost je čistě zaměřena na přítomnost a individuální a sociální potřeba je zcela odtržena od reality.

Zatím co 1. věk tzv. Krásné doby došel do stavu hledání adrenalinu, což nakonec vyústilo v 1. světovou válku.

Věk 2. - dnešní krásné doby, nastal opak ústup z geopolitická role Evropy, nejsou zde silné politické a další duševní figury, vládnou kancelářská centra a mediální trh, individualismus, tak že společnost není jednotná, a tím pádem nemůže moc čelit agresivnímu vnějšímu prostředí, kde jsou civilizační predátoři, Putin, Lukašenko, Erdogan, Čína, nemůže čelit rozkladu státních struktur v Africe a na Blízkém východě, jež sama rozbila Arabským Jarem ... Tedy jsme v situaci, kdy je konec tohoto věku a jeho staré struktury jsou nefunkční a ani si to neuvědomují, ale není zde odpověď z druhé strany, společenská poptávka, vládne individualismus a sociální spotřeba, tak že to nabírá směr anarchie .

Belle Époque [bɛleˈpɔk] (francouzsky Krásná doba, krásné časy) je slovní označení období evropských dějin mezi lety 1890 a 1914.

Technický pokrok způsobil, že život se stal snazším a kulturní život dosáhl nebývalé úrovně. Hovoří se o zlatém věku automobilů a vzduchoplavců, bulvárů a kaváren, kabaretů a mořských lázní, období rozkvětu fotografie, zrodu kinematografie a vzniku metra (metro vzniklo v roce 1863), úspěchů přírodních věd, nových technologií a medicíny, vzniká sociologie, prudce se rozvíjí etnologie a archeologie díky řadě archeologických odkryvů. V umění panuje secese a impresionismus, vzniká moderna a modernismus v umění a literatuře, řeší se „ženská otázka“ (objevují se sufražetky a feministické hnutí); rodí se bolševismus.

Společnost věřila na pokrok a blahobyt, třebaže se současně objevuje i dekadence, spojená s pojmem fin de siècle. V té době rostlo i uvědomění dělnické třídy; vznikala různá socialistická hnutí a revoluční strany. Zdroj Wiki ...

Kdo jiný, než zástupce generace, která se do Komunististánu nejen narodila, ale i v něm prožila půlku života, by nám mohl říci, co říká komunista?

Statisticky vzato, díky Bartoňově generaci, které naplnění institutu manželství už dávno nehrozí věkem, ale stále do něj chtějí mluvit, se tato věc prostě odloží o cca 15 let a toto téma zcela přirozeně odezní s generací, která si to "škrabe".

Nojo no, čtyřicet let potichu, to se nasbírá slov, že pak jeden žvaní až do smrti a nedá pokoj.

Tak je asi čas zapět - "Poslední bitva vzplála, dejme se na odchod.."

Tradice by se měly dodržovat, tradice není přežitek doby. Právo pro vše všechny, ale manželství jen pro dva partnery opačného pohlaví, pro muže a ženu. Neměli bychom se neustále opičit ve všech přehmatech po Západu. Karma.

A pak, že se rudí a černí nedohodnou...

Proboha, kdy ty ptákoviny už konečně ustanou? Dejte do Registrovaného svazku - stejná práva a povinnosti. Nechť se berou, nic nenamítám. Pouze to nenazývejme manželstvím. Ono skutečně není pro všechny - Je pro muže a jeho ženu. Dnes, s naprostým úžasem zírám na svého otce, odvážný člověk. Vzal si mou matku. Právě z tohoto MANŽELSTVÍ jsem vzešel ...

Proto, abyste se narodil, nešli Vaši ani do kostela, ani na radnici, ale do postele.

Kroužek na prstu a podpis na papíře, který vezmeme zpět, kdykoliv se to hodí, hádky, rvačky o děti a majetek, co je na tom svatého?

Neznám Vaši paní matku, tak těžko mohu posoudit míru hrdinství Vašeho otce. V této zemi obecně platí, že každý, kdo si vezme ženu za manželku, je svým způsobem hrdina a mučedník. Zvláště pak, když se mu v touze po synovi povedou čtyři dcery, které spolu s matkou tvoří nejlepší vokální premenstruační kvintet, který znám.

Rodinu tvoří muž, žena a traktor. (Martin Jurečka)

Traktor ovšem nesmí být pořízen za dotace.

Mít v Ústavě zafixované, jak vypadá manželství, mi přijde mimořádně ujeté.

Zato mně, v této naší společnosti, kde se poslecmí dobou vše, co dříve platilo jako norma, status), se relativizuje, mi "mimořádně ujeté" vůbec nepřipadá. Podle mne je spíš velmi potřebné...

Docela by mě zajímalo, jak se na manželství a homosexualitu dívají etnografové. Ale odhaduju, že manželství existuje v určité podobě (existovalo) ve všech kulturách. Prostě proto, že nějaký muž a žena musejí oznámit ostatním účastníkům rodu a kmene, že spolu chtějí žít a dělat děti...Jinak by vznikaly spory, komu žena, ženy patří a jak známo muži jsou ochotnií pro ženskou zabíjet. Z toho důvodu bylo manželství chráněné a sebrat sousedovi manželku jen tak nešlo. I souložit s ní tajně byl problém, zvaný cizoložství - viz judaistický Zákon: ukamenovat! Homosexualitu mám dojem staří Židé pojmenovávali sodomie a byl na ni rovněž trest smrti. Dnes má ovšem manželství právní důsledky, jak majetkové, tak ohledně dětí a nároku na ně. O to asi bojují homosexuálové, majetkové problémy by si mohli vyřešit i bez manželství.

To sice mohly, ale ta bumážka je holt bumážka