Každý to máme trochu jinak a každému se líbí jiná muzika. Někdo má rád Rolling Stones, někdo duo Jamaha. Já třeba hudbu z devadesátek už nemusím... Nejvíc poslouchám muziku z 60, 70 a 80 let. Zahraniční i československou...

Ano, každý to má jinak... já si devadesátky užil ač jsem vyrostl na starší hudbě, ale už moc nestíhám třeba dnešek, to taky nechávám mladším :)

To jsme na tom podobně co se týče toho dneška ;-)

A když paličky zatančí na strunách cimbálu ................!

To mi slzy dojetím tečou, přestože jsme řádili při rokenrolu.

Já mám cimbálovku také rád a do třinácti jsem neposlouchal nic než vážnou hudbu... dodnes miluju Chopina třeba...

Já jsem se mladší kolegyně jásající nad akcí, kde se údajně střídali rappeři, zeptala, jak poznala, že se střídali. Za velkého pobavení se vracím do hrobu.

Souhlas. Hudba je neuchopitelná a ani sám autor neví, zda se svou skladbou trefí do černého. Je to alchymie, která si musí sednout.

Já starý dědek už přes 80 si vystačím s muzikou čtyřicátých a padesátých let...jsem holt starý fosil....hudba devadesátek a ta pozdější je pro mne jen rámus bez invence a nápadů. Rytmus je stále stejný...bum, bum, bum a když vidím ty kapely na videích, ti t.zv. muzikanti otetovaní, pomalovaní, okovaní a počmáraní s modrozelenými vlasy, kruhy v nose (na venkově takové kruhy v čumáku měli plemenní bejci) tak takovou hudnu nemusím

On ten stejný bum bum rytmus nebyl v pop music všeovládající. Právě v devadesátých letech se "nekonformní" interpreti pomalu dostávali i do hitparád...A dnešní muzikanti sice vypadají leckdy poněkud vyzývavě, ale potápky a páskové ve své době taky vzbuzovali dost pohoršení