Prošel jsem v životě několik komunit, čímž myslím i ty uvnitř pracovních kolektivů a podle mě fungovaly jenom s určitým typem situací. Totiž ty, kde měl každý nebo skoro každý nějakou odpovědnost a kde čas od času každý potřeboval pomoc, lhostejno zda fyzickou nebo duševní. Tam se mi zdálo, že komunita fungovala dobře a lidi tento způsob naplňoval. Tam, kde se odpovědnost nedělila nebo se nepomáhalo, se hlavně hodně mluvilo o ničem a po rozchodu kritizovalo a nadávalo. A taky nejlíp fungovaly ty, kde byly zastoupeny všechny věkové skupiny. Zažil jsem taky různých koučů, ale ani oni bez toho, aniž by existovala pomoc nebo odpovědnost mnoho nezmohli. Hezký den

To jsou cenné životní postřehy, díky. Ona zodpovědnost se pojí také se svobodou, což ne každý zatím ví (v téhle zemi, kde byli lidé zvyklí hodně spoléhat na stát). Chceš-li ale svobodu, musíš nést pořádný kus zodpovědnosti. Při rozhodování i konání.

Moc pěkně napsáno. Sjednocující není jen téma, ale jak jste naznačila i věk toho, kterého člověka...má cesta začala u indiánů, pokračovala přes Vonty a ..pak jsem vedl dětský turistický oddíl a trénoval a nyní, u myslivců být nemohu a nechci a tak pomáhám s výcvikem pejsanů........pěkný den

Děkuji, vést turistický oddíl je taky moc fajn cesta, znám lidi, kteří to dělají opravdu dobře, a co se týče indiánů, u nás v Chomutově takto fungují už dlouhodobě lidi pod hlavičkou Pionýra. Čili cesta se vždy najde, jak píšete o výcviku psů. Přeji fajn dny s lidmi, s nimiž nás pojí určité hodnoty.