Byla to nádherná a vzrušující doba. Uvolinily se ceny a vylétly do oblačných výšin. Tady se ukázalo co je trh. Lidi co měli nákladní auta anebo dodávky jezdili pro potraviny, zeleninu přímo k výrobci a prodávali to přímo z auta za poloviční cenu, než nabízel obchod. Obchod brzo pochopil, že pokud chce mít zisky a ne obchod plný prošlého zboží začal snižovat ceny, tak aby je zákazník koupil a on ještě něco vydělal. Stejně tak reagovali výrobci. Snížení cen zlikvidovali živnostníky vozící zboží auty. Pak přišla kuponovka. Najednou každý byl ekonom. U piva rozložené noviny, a probíralo se kam dát kupony, kde to bude výhodné. Já si díky kuponovce měla na favorita a ještě na televizi zbylo. Přitom nejsem ekonom a v té době jsem ekonomice rozuměl, jak koza petrželi.

Každá doba má své kladné i záporné hrdiny.

Systém se etabloval. V 90.letech se rozjížděl. Zuřila inflace. Rostly ceny, rostly platy. V r.1990 jsem nastupoval do redakce za 3000 kč, ale záhy jsem byl vyděšený, jak z toho mám uživit rodinu. 1992 už jsem měl asi 10 000 plat. Brzy bylo ale i 13 000 málo (měli jsme 3 děti). Kdo tehdy zprivatizoval byt, měl chalupu něco restituoval, tak vyhrál válku s kapitalismem. Dnes chodím po Prazea pozoruji cvrkot - vidím mladé ženy ve vybydlené barabizně v centru - , parta bezdomovců pod mostem, když lilo. Na Václaváku černoši prodávají drogy. Ale pořád je to decentní proti Asii a Americe.

Jak Vás tak čtu, tak pro Vás ještě nevymysleli systém, kde byste byl spokojen.

I já nostalgicky vzpomínám. Syn na chvíli pracoval u soukromníka, který za něj neodváděl zdravotní. Potom přestal platit i synovi, takže odešel. Ale ze zdravotního se po nějakých letech ozvali a vyžadovali po synovi sto tisíc, které "podnikatel" nezaplatil. Myslím, že tato doba nám dala několik tˇafek a rychle jsme vystřízlivěli.

No, máte v tom trošku hokej. V "devadesátkách" jste rozhodně neměla nástupní plat 1260,- Kč a cena točeného piva byla už po osmdesátém devátém vyšší než 1,70/0,5 l.

To, že někdo vzpomíná na devadesátky se slzou v oku, je dané tím, že je přežil celkem bez nějakých závažných "doteků" té doby a vzpomíná na léta svého mládí nebo řekněme, "první polovinu" svého života, kdy byl plný sil a nemoci ho potkávaly pouze vyjímečně. Podobně jako mnozí s nostalgií vzpomínají na socialismus, ti ještě dříve narození na I. republiku a ti, kteří už mezi námi nejsou, nedali dopustit "na rakúsa".

Nástupní plat jsem sice měla o pár let dřív a když jsem po 11 letech odcházela, činil 2400,- Kč. A po 89 roce se s privatizací hned nezačalo. Šlo to postupně.

Paradox je, že i když asi většina z nás vnímala devadesátky tehdy jako něco skvělého, je třeba si uvědomit, že právě tehdy se pod pláštíkem svobody rodilo podhoubí mnoha dnešních zlodějen a lumpáren.

"...dobrý den, já jsem nějakej Stehlík, sice tomu vůbec nerozumím a nemám ani korunu, ale já bych si tu Poldovku tedy vzal..."