Četl jsem teď dobrý článek související s tématem, mj. z hlediska potřeb a práv dětí hodnotí výchovu homosexuálními páry

https://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=42911

.

Nedávno jsme se v diskuzi k blogu Bude prezidentem zase bolševik? shodli, že hodnotit motivaci vstupu do KSČ je velmi složité, a tak jste k této problematice v textu přistoupil - jak se vyrovnat s rozchodem s komunismem. Psychologové říkají, že můžeme hodnotit jednání druhého, ale ne jeho motivaci - často se v ní mýlíme. Půvabně je to zobrazeno ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, kde se pí Rosůlková a Bohdalová hádají na policii: "Udělal to, protože mne miluje!" - "Ne, udělal to proto, aby mne zničil!". Vedle byly obě.

Je zajímavé, že v tomto blogu a diskuzi motivaci druhých hodnotíte a složité Vám to nepřipadá.

Souhlasím. Vysvětluju si to především jako dědictví minulého režmu, který ze společnosti jakékoliv "výjimky" a "odchylky" navenek vyloučil. Nejednalo se jen o sexuální menšiny, ale i lidi tělesně, duševně nebo jinak postižené či hendikepované. Co nepatřilo do průměru, nebylo vidět. V roce 1989 tady prakticky neexistoval "bezbariérový přístup". Že by někdo v devadesátých letech vykřikoval, že na něj neexistuje žádné právo si nepamatuji. Tak hrdě hlásíme k ateismu a přitom takový až "náboženský" přístup k manželství. Karma.

Řekl bych, že se komunisti jen přimkli k starořeckému principu kalokaghatia, který vyjadřuje antické řecké přesvědčení, že krásné a dobré, krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného. Co není zároveň dobré, nemůže být krásné a naopak. Já v tom docela souvislost vidím.

Neřekl bych, že je to přístup náboženský, ale bobožnůstkářský a předsudečný.

Podle mě se o žádný strach nejedná. Lidi mají akorát na věc svůj názor a rádi ho prezentují.

Samozřejmě, že se jedná o strach. Zkuste se zamyslet nad tím, na základě čeho si odpůrci stejnopohlavních manželství ten názor utvářejí? Myslím tím skutečně zamyslet. Dojdete k závěru, že na základě iracionálních předsudků pramenících ze strachu z neznámého.

Nepřestane mě fascinovat ta vlastnost některých lidí z čehokoliv udělat špatnou věc. Buď je to podle nich špatně samo o sobě, nebo je špatně, že potom bude něco jiného špatně. Je to takovéto "nejsem expert, ale mám větší pravdu".

A to jsou právě spekulace a domněnky, kterých se fanatičtí odpůrci rozšíření institutu manželství dopouští. Záměrně jsem napsal spekulace a domněnky, protože nic z toho, čím vyhrožovali při schvalování registrovaného partnerství, se nepotvrdilo.

Pak by se někteří měli uklidnit a nepředstírat, že mají nějakou rozhodovací pozici.

A ještě jeden postřeh:

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-ukrajina-valka-invaze-agrese-moskva-rodina-neduvera-statni-media.A220314_152748_zahranicni_dtt

V tomto článku je uvedeno, že děti přesvědčují rodiče o tom, že válka je špatná, že Putin je ten agresor a že by se měli pídit po informacích. Stejně tak je tomu u homosexuality. Dost lidí věří, že je naučitelná, že se dá vyléčit, že je to rozmar nebo móda. Zastánci omezených práv pro LGBT jsou prostě stejní jako ti ruští starci.

Pletete si pojmy s dojmy. Redefinice pojmu manželství není právo.

Nevidím důvod měnit význam slov stálý tisíce let, a negativa považuji za větší než pozitiva. Pro registrované partnerství by šlo najít přijatelnější slovo, jak píše pan Kindl. Není vhodné měnit význam starších textů, rubriky "matka" a "otec" ve formulářích atd. Pokud je legalizován vztah dříve zapovězený, neznamená to, že se má nazývat stejně jako manželství.

K citacím o strachu přidám jeden biblický: V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.

Pokud byste se snažil najít "přijatelnější" slovo, jak píšete, nenajdete ho, a když vymyslíte nějaký umělý výraz, nedočká se rozšíření. A to i vzhledem k tomu, že už si homosexuální páry říkají manželé. Jinak jste se pěkně vyhnul hlavnímu tématu mého textu a tím jsou předsudky plynoucí ze strachu z neznámého a z narušení vžitých zvyklostí.

Pan autor se jen tak zlehka opět otřel o manželství stejnopohlavních párů.

Včerejší pořad ČT Máte slovo s paní Jílkovou odhalil úplně jinou stránku aktivistů typu pana Stupky, kterému sekundoval zdatně pan poslanec Josef Bernard. Ještě jeden takový pořad, kde se tři mušketýři (senátor, kat. kněz a právník) urputně bránili přesile přívrženců manželství pro všechny, téměř až do krajnosti (rozum), a pak se v parlamentu již žádný poslanec neodváží zvednout ruku proti předloženému zákonu, jinak mu hrozí ukamenování.

Stejnopohlavní manželství nebyla podstatou mého článku, nýbrž předsudky plynoucí ze strachu z neznámého a z narušení vžitých zvyklostí, jak jste si jistě ráčil všimnout.

To, o čem se hádali v show paní Jílkové, je v rozhodování o uznání stejnopohlavních manželství, irelevantní.

Člověka má právo žít, s kým bude chtít. Ochranou manželství se pouze brání relativizaci institutu manželství. Pokud registrované partnerství nemá v některých oblastech plná práva, nechť je má. . Stačila by relativně jednoduchá úprava občanského zákoníku Ale pokud někdo tvrdí, že je registrované partnerství nedůstojné, ať ten svazek se pojmenuje jinak, ale ne manželství.

To, co navrhujete, je neprůchodná cesta, navíc by měl tentýž svazek dva názvy. Četl jste vůbec můj článek, nebo jste sem okopíroval to, co jste napsal už jinam?

Karmuji a k Vaší úvaze dodávám... Vždy když zaslechnu, že na manželství mají nárok jen muž a žena kvůli možnosti reprodukce... podmínil bych vstup do něj testy plodnosti. Některým lidem pak snad ta absurdnost situace dojde....

To je také pravda. Jestliže však testy plodnosti podmínkou manželství nejsou, je to důkazem, že manželství plní i jiné funkce.

Na Angst essen Seele auf často myslím od té doby, co jsem ho viděl poprvé někdy ve druhé polovině sedmdesátých let.

Na ja, byl to velmi zajímavý film. Škoda, že Fassbinder zemřel tak mladý.