Pobavilo, dobře napsané. Člověk zažije při cestování leccos a pak vzpomíná celý život....

Přeji Vám, Josefe, mnoho dalších dobrodružných cest.

Když to řidič nemá jednoduchý, cestující třeste se .

Tohle nikdy nepochopím. Normální člověk vydrží bez jídla několik dnů, aniž by doznal nějaké újmy. Takže Při cestování vůbec není třeba cokoliv jíst. Je to jen o potlačení nepříjemného pocitu hladu.

Tohle pochopíte, až třeba časem slíznete diabetes. Pak, když nebudete pravidelně v několika hodinových odstupech jíst a pít, tak taky můžete definitivně zakukat, vy odborníku na pocity...

No to je mňamka, salátek....a se salátkem.....

Konečně věcný nezašifrovaný příspěvek!

Pamatuji, kdysi před 20ti lety, zájezd s Moravskou vlastivědnou do jižní Francie. V Marseille jsme zastavili s autobusem až za koncem přístavu, odtud pěšky na kopec k chrámu p. Marie, protože řidič tvrdil, že se tam autobus nedostane. Když jsme vystoupali nahoru, viděli, že u chrámu je malé parkoviště, kam všechny ostatní autobusy přivezly turisty, odjely a zase přijely a nabrali své cestující v dohodnutou dobu. Všichni, jen my, brněnští turisté jsme lezli pěšky nahoru i dolu, prý aby si řidič odpočinul. Jel pouze jeden s autobusem vypůjčeným z nějakého podniku a snad poprvé. Taky zážitek. Ke své hrůze jsme se stejným autobusem i řidičem jeli o rok později do severní Francie. Ale to už je jiná historie.

Mám podobný zážitek. Také jsme jeli autobusem na jih a řidiči zakázali používat WC během jízdy. Když jsme se ovšem vraceli, a oni si vezli zpět dost plechovek piva, které se jim během zájezdu nepodařilo udat, vyhlásili akci, že budou prodávat pivo i během jízdy a za "odměnu" nám zpřístupní WC i na "malou".

Když diktátor ovládne i váš močový měchýř, jste definitivně v háji

Pekna pohadka... Mozna to muze byt dokonce i pravda... Ale vzhledem k tomu, ze existuje vec ktere se rika 561/2006 AETR, tak se mi to zda jako tezce pritazene za vlasy... A realitou nekde mimo... V dnesni dobe vsech kontrol si skoro nikdo nelajzne prejizdet kartu...

Nečetl jste, že řidiči byli dva?

Za socíku se neříkalo pane nikomu ,jen řidiči autobusů. I ředitel podniku byl jen soudruh.

Jó, za socíku... To jsme jako děti jezdili do školy s panem řidičem Königem. Uviděl u cesty třešně, zastavil, čtvrt hodiny si je trhal-a jelo se pak dál. Nikdo ani nepípnul.

Hezký příběh, já jsem naštěstí od svých studentských let busem dálkově nejel.

V době studií v 70. letech jsem ale jezdil závodně na divoké vodě za VŠ Praha a jelikož jsme tradičně byli nejlepší v ČSSR, dostali jsme možnost zahraničního výjezdu do kapitalistické ciziny. Většinou se jelo na nějaký závod Evropského poháru do Rakouska, Švýcarska nebo Itálie. Samozřejmě jsme spali v kempech ve stanech, s vlastními zásobami, čili v autobuse dost těsno. Za busem vlek s loděmi, takže zvláště přes alpské průsmyky se jelo často krokem. Přesto to byla velká zábava, zpívaly se ne zrovna budovatelské písně a byla legrace. A v cílové destinaci bylo doslova hemžení bývalých kolegů, v té době už emigrantů. Mimochodem při přejezdu hranic jsme vypadali jak čtenářský klub. Obvykle jsme každý nafasoval od nejmenovaného kolegy tak 5 knih a tímto způsobem jsme převezli emigrantům celé knihovny.

Od té doby jsem soukromě i služebně zcestoval řadu zemí, na tyhle zájezdy ale vzpomínám nejraději. Přece jen jsme ještě byli mladí...

V mládí je všechno jinak. Taky jsem dokázal zírat do výstřihu spolužačky Ilonky a cesta busem uběhla, ani jsem nevěděl, jak.

To ja pamatuji jen na jeden krusnejsi zazitek, busem do Italie na lyze, cesta pry na 16h i s prestavkami. Jenze se rozbil autobus s boxem na lyze a jako nahrada prijel bus s vozikem, ktery smel jet maximalne 90km/h a ridici to prekvapive dodrzovali. Z 16h tedy bylo 24h, misto v cca 18h jsme do cile dorazili ve 2h rano a celkem neprekvapive na nas uz tam nikdo v tuhle dobu necekal. Po hodine se podarilo dovolat nekomu, kdo dorazil s klici k ubytovani a hned na uvod prohlasil, ze chce navic 10€ za povleceni. Po 3 rano ho vsichni s povlecenim poslali nekam, ze jdou spat. Povleceni bylo v tu chvili zdarma v cene.

Jak se ti dva ridici stridali tech 24h netusim, mam ale pocit, ze neco rikali o "kolecku" navic od jineho ridice. Zajezd byl jinak prima a i cesta zpet bez komplikaci.

JJ, da se jet i jako triosadka - pak muzete jet defacto nonstop...

V dnesni dobe s kartou ridice by to asi tak snadno neslo. Kdysi papirovych kolecek jste tam mohl nacpat kolik jste chtel