Pocházím z vinařské vesnice, měli jsme vinohrad. Karafa s vínem stávala na okně, do sklípku se sudy vina jsme to měli 100 metrů. Když tatínek pracoval ve vinohradě, občas se osvěžil skleničkou frankovky, ale alkoholu ale nikdy nepropadla. Maminka alkohol jen výjimečně, leda přípitek při nějaké oslavě. Byli jsme tři holky – z nich mám dobré vínko ráda, jale jen pohárek nebo dva pří nějaké příležitosti. A náš nejmladší bratr - také jen skleničku při závdavku, při nějaké akci, o hodech apod. Alkoholikem se v rodině nikdo nestal - v naší, ani v té širší. A v naší vesnici, která má přes 300 čísel, neznám žádnou ženu vinaře, která by propadla alkoholu. A vinař, který propadne alkoholu, musí se vinohradu zbavit, vinohrad potřebuje hodně práce, opilec by to nezvládl. Myslím, že o tom co píšete je spíš výjimkou než pravidlem. Víno se musí umět pít - a vinaři pít umějí. Vínem se pijí ve sklípku spíš ti co ho přijdou ochutnat, anebo turisté. Na zdraví!" „A ať slúží!"

U nás také přes 300 čísel. Přímo vinaře si jako alkoholiky nepamatuju, ale kategorie "pijan", to už bych našla.

Ať se Vám daří!

Decko Pálavy a hned přijdete na jiné myšlenky.

Jj, Pálava...na tu koukám každý den.

Martino, já jsem nikdy problém s pitím neměl. Ale ostatní měli s mým pitím velký problém. Naštěstí jsem z toho vyrostl.

To tak někdy bývá...já zas měla jiný "problém". Mě zase častovali větami typu: "Ty nic nepiješ. Není Ti něco? Ty jsi těhotná?" atp.

Na většině příspěvcích mně vadí, že božský nápoj víno je v nich prezentován jako alkoholický nápoj. Střídmé užívání vína je zdraví prospěšné, na jihu Moravy před 20. lety žilo šest žen ve věku 100 roků. Víno opravdu nemůže za to, jak s ním chybně vychovaní lidé, nepoučení svými vychovateli, zacházejí. Fenomén peněz - když človíčku hned v ranném věku vychovatelé vysvětlí, že peníze v pokladnách obchodů jsou pro něj jen papírky, které jemu nic neříkají, tak onen člověk do konce života si ani nepomyslí na jakoukoliv krádež peněz. Podobně je to i s vínem, s tabákovými výrobky, atd. Stručně řečeno, vše je o závislostech a těch je možné se vyvarovat, dokonce se jich i zbavit. Zvláště když pomůže okolí - rodina, přátelé, příbuzní, odborníci.

Ach jo... alkohol...taky o něm vím svoje, naštěstí to můj problém nikdy nebyl, ale žít s alkoholikem je hrozný...

Alkoholici, psychopati, feťáci...někdy je ta hranice sklouznutí k problému velmi tenká/křehká...a mít v rodině závislé a psychicky nevyrovnané osoby, to je pak mela! Mé dětství bylo z dnešního pohledu peklo. Jsem vděčná za to, že jsem dneska tam kde jsem a s kým jsem.

Nejsem sice vinař, ale moje bývalá paní měla hodně ráda víno zvláště po tom co děti vyrostly a přestaly jí potřebovat od rána do večera. To potom přešla na vodku a dnes je z ní troska. Škoda mluvit.

Alkohol, zvláště u žen, je velmi smutná kapitola...

Jo. V podstatě píšete o tom, o čem byly ty dva vynikající "alkoholové" filmy s Menšíkem (třetí nepočítám), čili Ikarův Pád a Tažní ptáci. Jinými slovy, chlast je pouhý nástroj (pochopitelně) a někteří lidé inklinují k tomu nevidět za to a raději se soustředit na prášky na bolest než řešit přímo zkažený zub. Děláme to do nějaké míry všichni, bohužel. Ale chtělo by to nějaké optimistické zakončení!

To jsou mé oblíbené filmy s Menšíkem (mimochodem rodákem z od nás nedalekých Ivančic). Velmi realistické a nemazající med kolem pusy.

Optimistické...ano, chtělo by to... Snad jen v případě Františky - rodina se po její smrti rozhodla zbavit se vinohradů...její syn totiž k alkoholu bohužel inklinuje taky. Doufejme, že pomůže zdravé rodinné zázemí, které bych přála všem.

Síla.

Já znám tragický osud jednoho vinaře, bezva chlapa, umřel mlád, v necelých 40 letech.

Na jednu malou vinařskou vesnici to síla je, to máš pravdu.

Silná káva po ránu, ale takový umí být život....

Ano, bohužel...ale jak se říká "Co tě nezabije, to tě posílí"

Krásný den, Filipe.