Extrémní bolševické myšlení má i řada našich politiků, kteří jsou členy ODS, STAN, TOP, Pirátů i KDU-ČSL.

To tvrdíte vy, avšak nejste s to takovou věc posoudit.

Paní Mayerová je Francouzka, a to už samo o sobě vnáší jistou pochybnost, vidí-li to dobře. Francouzské revoluční blbnutí, salónní levičáctví, a proti tomu Vichy a OAS, vstup do NATO, vystoupení z NATO, opět vstup do NATO, historická afinita k Rusku (SSSR), levičácký Macron, ultrapravičácká "Lepenka" - obávám se, že v takové společnosti najít někoho rozumného je stejně obtížné, jako u nás solidního presidentského kandidáta.

Francie, která bývala kulturním i politickým centrem Evropy, a k níž vzhlížel i dr. Beneš, se dnes jeví jako dost nestabilní prvek jak v EU, tak v NATO. A mrzí ji, že vůdčí sílu představují USA.

A francouzští kandidáti na presidenta? Totéž jako u nás.

Ve třech vlnách emigrace jsme přišli o většinu elity, a ty zbytky, co tu z ní zůstaly, se musely držet při zemi, pokud se nechtěly umáznout.

Reálný pohled - kromě Babiše, Středuly nebo Skály to může být kdokoliv ze současných známých.

Nemyslím si, že francouzské revoluční blbnutí se vším, co jste k tomu připojil, má vliv na práci, kterou paní Mayerová vykonala a shrnula do knihy Češi a jejich komunismus. Ona je především vědkyně, a pokud byste tu knihu četl, musel byste dojít k závěru, že také postupovala přísně vědeckým způsobem. To, že je Francouzka, ji nedeterminuje v tom směru, jak jste popsal.

Dovedete si představit, že by třeba pan Fischer nebo paní Němcová získali v prvním kole českých prezidentských voleb získali takovou podporu, aby se dostali do druhého kola? Já v to absolutně nevěřím, i když bych si to třeba v případě paní Němcové přál.

Mám trochu problém s tvrzením "A tak ti, kteří stále cítí potřebu se s komunistickou minulostí vyrovnat, problém redukují jen na to, že nyní poukazují na komunistickou minulost prezidentských kandidátů." Je to podle mne dost zjednodušující. Je nemálo těch (včetně mne), kteří vždy kritizovali skutečnost, že po listopadu 1989 nebyla KSČM zakázána (stejně jako NSDAP po porážce nacistického Německa). A stejní lidé svádějí nekonečné půtky v diskusích s nostalgiky, kteří vděčně vzpomínají na dobu "socíku". A stejní lidé dnes s klidným svědomím budou volit generála Pavla, pokud budou muset volit mezi ním a Babišem.

A když by se do druhého kola dostal Babiš a Pavel, kterému to hodíte?

Smutné. Naše rozkopaná společnost, jak se zdá, není schopna si zvolit prezidenta majícího "parametry" paní Čaputové.

Bylo by zajímavé vědět, kdo z voličů KSČM by skutečně chtěl návrat ke starým pořádkům. Myslím si , že řada jejích voličů svými hlasy jen trestá ty, s nimiž jsou nespokojeni. Návrat komunismu, jak jsme si zvykli pojmenovávat socialismus řízený komunisty, nehrozí. Už proto ne, že by ho nechtěla ani KSČM, jíž některé výhody kapitalismu přirostly k srdci. Nebezpečí tedy nevidím v té jedné z variant vlády tvrdé ruky, ale v populismu, který má tendenci své dost lenivé ruce (někdy až jakoby zchromlé) nahradit prackami s pevným a výmluvným stiskem. Výsledky takového vývoje předvádí Rusko. Tam je to dokonalá bramboračka. Komunismus ne. Demokracie ne. Ovšem uctívání komunistických vůdců ano. Takže uctívání představitelů diktatury. Dost čitelné.

Problémem mého textu je, že jsem se opřel o sociologické a historické zkoumání paní Mayerové staré víc než dvacet let, protože naše společnost se za tu dobu změnila. Na druhé straně je to samé i jeho výhodou, jelikož jsem mohl názorněji ukázat nebo naznačit, co ze socialismu (normalizace) a jakým způsobem v nás přežívá. V prvním desetiletí po listopadu 1989 to bylo totiž zřetelnější. Jenže nikdo z našich lidí, kteří měli podstatný vliv na veřejné dění, takové zkoumání tehdy nepodnikl.

Jinak s vámi souhlasím, že návrat k tomu socialismu, jaký jsme znali, nehrozí, protože by jej nikdo u nás už nechtěl. Populismus je samozřejmě hrozbou a obávám se, že už v mnohém dominuje. Nemyslím si však, že Rusko bude tím hlavním elementem, který určí budoucí vývoj. To si válkou na Ukrajině zmařilo všechny své naděje na návrat do pozice supervelmoci.

Nicméně když sleduji, jak se svět stává čím dál víc závislejší na moderních komunikačních technologiích, na hromadné výrobě a distribuci energií, na stále sofistikovanějších metodách výroby, obchodu, public relations a na ně navázaného výzkumu, vidím jen dvě možné cesty budoucího vývoje. Buďto se celý ten "globální" systém zhroutí, nebo dospěje k totálnímu řízení světa z jednoho či několika center. Možná se udrží několik enkláv svobodnějšího života, ale ty budou fungovat spíš jako skanzeny.

To jsem se však dostal daleko od českých prezidentských kandidátů. Stejně si ale myslím, že přímá volba prezidenta je jen taková hra, která ale ukazuje, že nemáme na víc, než hrát ve světě druhou (třetí) ligu, když se ani po 33 letech od sametové revoluce nevyprofiloval nikdo aspoň takový, jako je Čaputová, kdo by třímal naši vlajku.

Je to vice nez smutne, primo zarazejici, ze po tolika desetiletich jsou dva kandidati na prezidenta byvali clenove KSC. Jak je to mozne, ze se vhodnejsi, pritom schopny, kandidat nenasel?

Je to s podivem, ale odpověď na vaši otázku dává částečně můj článek, respektive paní Mayerová.

Aj na Slovensku sme kedysi mali za prezidenta bývalého komunistu, pred Čapuovou a Kiskom, bol prezident bývalý komunista Gašparovič.

Aj keď bol v KSČ "iba" 4 mesiace v roku 1968 vstúpil po 4 mesiacoch ho s KSČ vyhodili, vždy sa mu jeho komunistická minulosť u občanov vytýkala.

Človek ktorý raz vstúpil do zločineckej organizácie nikdy nemôže vystupovať ako morálne čistá osoba.

S vaší poslední větou se dá samozřejmě souhlasit. Avšak morálně se lze "ušpinit" i jinak než jen vstupem do zločinecké organizace. Například by šlo říct i to, že kdo jednou něco ukradl (nebo se dopustil nějakého jiného zločinu), nemůže vystupovat jako morálně čistá osoba. Nicméně třeba v justici existuje systém zahlazování trestů, protože je pochopitelně, že za některé (zlo)činy nelze člověka do smrti diskvalifikovat. Prezident by měl být ovšem obzvlášť morálně čistý. Jenže je s podivem, že se za více než třicet let taková osoba nevyprofilovala.

U bývalých komunistů je myslím důležitá otázka, proč do KSČ vstoupili a z ní vystoupili. Naivita poválečných let či teoretická možnost reformy v 60. letech jako motiv vstupu do KSČ u současných prezidentských kandidátů odpadá. Zbývá cynický kariérizmus či "pracovní knížka" v jistých profesích a pozicích jako "nutné zlo" (aspoň částečně se to překrývá).

Motivací k vystoupení může být prozření a upřímná sebereflexe, což je u vstupu od normalizace prakticky vyloučeno. Snad nejznámější historická analogie je obrácení sv. Pavla. Proto Petru Pithartovi členství v KSČ dnes málokdo vytýká. Nicméně např. u rodiny Šabatů, Petra Uhla a jejich potomstva jsou komunistické prvky smýšlení zřetelně patrné, i když za normalizace byli jedni z nejtvrději pronásledovaných.

U komunistů s "pracovní knížkou" je to individuální a záleží na tom, jak se chovali a sebereflexe této etapy. U generála Pavla to v NATO jistě podrobně zkoumali, než ho jmenovali do vysoké funkce, podrobnosti jeho postojů ale neznám. Osobně vnímám členství v KSČ jako škraloup individuální intenzity, ne nutně jako diskvalifikaci pro funkci prezidenta.

Tohle je velmi složité, proto jsem k této problematice v textu přistoupil - jak se vyrovnat s rozchodem s komunismem, jakožto s režimem, systémem hodnot a ideologií. Co píšete v druhém odstavci, jasně dokládá, jak je posuzování členství v KSČ individuální. Shodou okolností jsem si včera přečetl životopis Egona Bondyho (Zbyňka Fišera), což byla tak složitá a rozporuplná osobnost, že opravdu nevím, z jakého úhlu na něj koukat. Na jednu stranu byl členem KSČ, a když už nebyl, zůstal marxistou a dokonce maoistou, ale nesnášel komunistický režim, zároveň mu však donášel, v různých etapách života žil na pomezí zákona, dokonce se živil žebráním a drobnými krádežemi, na druhé straně vytvořil pozoruhodná filosofická a literární díla, psal zajímavé básně a texty k písním The Plastic People of the Universe a našla by se v jeho životě ještě řada dalších rozporů..

Členství v KSČ jistě je osobní škraloup, ale záleží na tom, jak třeba případný prezidentský kandidát věrohodně vysvětlí, co ho k tomu vedlo. Petru Pavlovi jeho vysvětlení tak úplně nevěřím.

Smutný souhlas.

Jinak já neupírám bývalým komoušům právo na svobodbý život, podnikání a společenské vyžití.

Já snad ani nechci, abychom jim zakázali politickou činnost.

Já chci, abychom jako společnost tyto postyvy svobodně nevolili.

Bohužel obliba Babiše a Pavla ukazuje, že jste i 33 let po změně režimu stále neschopní nekompromisní morální reflexe.

Na to jsem se právě snažil poukázat v textu, že morální reflexe, jakož i reflexe minulého režimu jako taková je pro nás problém.

Řekl bych, že jsme si z pojmu "komunista" udělali takovou bezobsažnou nadávku, něco jako grázl (nemyslíme přitom na loupežníka Grasela). Je to také dobrý způsob, jak se vymezit proti někomu, proti komu to jde jinak těžko. "Ha, byl jsi v třiadvaceti dva roky v KSČ, máme těm, marš..." Dělají to často lidé, kteří mají máslo na hlavě a mnohá morální selhání. Tím nechci tvrdit, že vstup do KSČ třeba v 80. letech nebylo morální selhání. Přihřeju si vlastní polívčičku: nevstoupil jsem v té době ani do SSM ani do KSČ, což by mi bylo bývalo značně ulehčilo život, ale nedokážu odsoudit ty, kteří to třeba jen z karierních důvodů udělali.

Samozřejmě jsem si všiml , že váš článek má daleko hlubší a obecnější rozměr, ale napadají mě jen takové glosy.

Také si všímám jak se používají slova "komunista" a "bolševik". Často jako synonyma , přestože původní význam (i různé významy přenesené) je různý.

Řekl bych, že ideovým komunistou mohl být a možná do jisté míry může být stále někdo na základě své naivity, je-li ale někdo přívržencem ruského bolševismu, je to zásadní charakterové selhání, ne-li zločinnost.

Můj článek za ten hlubší a obecnější rozměr až tolik sám "nemůže", tu práci za mě z větší části udělala paní Mayerová. Jinak vaše postřehy považuji za cenné. A pokud jde o vaši polívčičku, vzpomněl jsem si na jednoho člověka, který před listopadem 1989 skuhral, že ho nechtějí vzít do KSČ, protože není dělnický kádr, a on nemůže dělat kariéru. No a po revoluci začal vydávat za ctnost, že nikdy nebyl v KSČ a vstoupil do obnovené organizace KAN (Klub angažovaných nestraníků).

Občas také používám termíny komunista a bolševik jako synonyma, i když je mi jasný jejich rozdílný původ.

Když to tak bude, tak není Čechům pomocí.

Také by se to tak dalo říct.