S blogem i souhlasím. Odmítám ovšem názory, viz. p. Tichý, (nic oproti němu), o tkz. "Přepisování historie". Chápu, jako břemeno uložené z dob ZDŠ a 41 let propagandy. Doba umožňuje si dohledat, archivy se otevírají a ještě budou. Beneš měl rozhodování určitě těžké. Nicméně málo se píše o jeho skutečných - osobních motivech a charakteru. Pak je k objevu např. :

Jeho urputná snaha - po 1945, opět si sednout na Hrad. Už to vypadá na dohody s Gottwaldem v Moskvě a Stalinem. Neuvěřitelné činy. Po válce jsou odstraňováni všichni, kteří mu stojí v cestě a kritizují. Připomínám osudy - Beran, předseda - Lapen na 20 let! Gen Syrový - 20 let, amnestován až 1960. Kliment jako sekretář Háchy - 15 let. Podobně zostuzený Baťa. E. Hácha je pak vrchol. Londýnská exilová vláda, mu kdysi za jeho oběť slíbila pozdější podporu. Nestalo se tak. Edvard si rovněž, jako KSČ s chutí kopl. Můj dotaz - A to Beneše jako nutil kdo? Obávám se, že jeho charakter. O tom se velice málo píše. Ba i dějiny se pak přepisují ...

Jak už jsem napsal v perexu, je snadné Beneše dnes odsoudit a já ho neomlouvám, ale o to v mém blogu přece nešlo.

Pane autorem, my dva spolu navzájem souhlasíme málokdy. V diskusích jsme si dali mnohem více mínusů než plusů.

Avšak nyní vám dávám karmu.

Děkuji.

V dnesni dobe s objevuje mnoho prepisovacu historie a generalu po bitve. Vyskytuji se i nechutne vyroky nejhorsiho druhu proti Benesovi. Historie jednou zaznamena jeho nejvetsi zasluhu, zvraceni tisicileteho pronikani Nemcu do ceskeho prostoru. Ti se neprizpusobovali. vyzadovali si sve vlastni zakony a chovali se agresivne a povysene. Pred a behem druhe svetove valky jasne prokazali, ze souziti s nimi neni mozne. Dovede si nekdo predstavit stat s asi sesti miliony Nemcu (z prvorepublikovych 3,5 milionu) a asi 9 milionu Cechu (z 6)?

Po válce by zde v žádném případě nezůstaly 3 miliony Němců.

Při přípravě na převzetí moci v únnoru 1948 Gottwald konzultoval se Stalinem a ten ho ubezpečil, že Rudá armáda bude přiravena na hranicích s Německem a Polskem a v případě, že Gottwald požádá, je za několik hodin v Praze. Beneš buďto o tom věděl nebo mu to Gotwal při jednání na Hradě řekl. Dilema bylo tedy stejné: krveprolití nebo přijetí diktátu.

V podstatě to bylo stejné dilema.

"Benešova tragédie vyvrcholila pak v době komunistického puče v únoru 1948, kdy jako starý a zlomený muž bez odporu ustoupil nátlaku komunistů v čele..."

Zdroj: https://jaroslavkvapil.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786820

Spíše to vidím jako chybu ministrů, kteří nedomysleli svoji demisi...

karma

Samozřejmě, že to nebyla jen Benešova záležitost.

"Druhým jeho dilematem bylo, zda přijmout či nepřijmout mnichovský diktát, a tedy jestli ustoupit a přenechat skoro třetinu našeho území nacistickému Německu, nebo se s ním pustit do nerovného boje."

Já vám tady do toho skočím. To nebyl žádný diktát. Beneš byl ten, kdo navrhl podstoupení části území, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda (Kapitola "Sled událostí", 15. září). Nečas toto zadání splnil, tedy až na bod (3) - pravděpodobně proto, aby se z toho případně dokázal vyvinit.

Ostatně v preambuli Mnichovské dohody stojí: "Německo, Spojené království, Francie a Itálie, vzhledem k dohodě, které již bylo dosaženo ve věci odstoupení území Sudet Německu, ujednali následující podmínky uvedeného odstoupení a opatření z něj vyplývajících, a touto dohodou se zavazují k učinění opatření nezbytných k jejímu naplnění."

Právě ta část "vzhledem k dohodě, které již bylo dosaženo ve věci odstoupení..." odkazuje na Beneše a jeho ochotu podstoupit území. To neodkazuje na to, že by si Daladier, Chamberlain, Hitler a Mussolini sedli někde nad kávou a tam to ujednali.

,,Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany (Hubert Masařík, Vojtěch Mastný) byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.

Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konrada Henleina a vyvrcholením snah německého kancléře Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu.!

A jinak, tzv. Sudety jsou jednou z geografických částí území, nikoli celého pohraničí tehdejší ČSR!