Rusko by si nedovolilo Ukrajinu napadnout, pokud by si nesmysly mnoho let vštěpovanými svým občanům nezajistilo jejich podporu.

No a to je náš vzor, nebo to naší cenzuru omlouvá?

T.G. Masaryk úporně se bránil tomu, aby byla zakázaná Henleinova Sdp i když na něj celá vláda naléhala. Vláda tvrdila, že jeho strana a on sám rozvrací stát. T. G. Masaryk prohlašoval, že naše demokracie je natolik silná, že je schopna se tomu ubránit. Henlein mu ke každému jeho výročí posílal blahopřání, kde je ubezpečoval, že jeho strana a on sám je pro Československo a není v jeho zájmu stát rozvracet. Kam to ve finále vedlo není třeba zdůrazňovat.

Karma za blog

Zásadně se mýlíte, možná úmyslně v chápání svobody projevu a obraně před úmyslnou lží a dezinformací. mířené ze zločinných subjektů.

I demokracie má povinnost se bránit.

A k tomu TGM: "...demokracii je potřeba bránit ... i železem..."

Vy, ti obhájci té jediné své správné nezpochybnitelné pravdy, pořád nechápete rozdíl mezi názorem a lží. Že se lži zakážou, je naprosto správně. Že se názory mohou publikovat, je taky správně, byť jsou naprosto zcestné.

Zářným příkladem jste Vy, když zde v klidu a naprosto svobodně publikujete věci, které někdy hraničí až s blouzněním. Takže v podstatě nechápu o čem ten blog je.

Lžeme všichni už od mala. Někdy vědomě, někdy nevědomě. Čest extrémně vzácným výjimkám od Foglara. Červenáček nejednal odsouzeníhodně. Jen unáhleně.

Lži nelze zakázat. Občas jde někoho přesvědčit, že to čemu věří je nesmysl. Zakažte je a lidé budou mít tendence jim věřit o to více.

Nejlepším způsobem jak čelit časům nesvobody je celosvětově zrušit internet. Pak teprve dojde k osvobození člověka.

Čelit časům nesvobody lze jen tak, že své stesky na tu příšernou nesvobodu svobodně můžete publikovat na veřejném médiu.

A děláte to dobře.

Pokud mám někdy pochybnosti o vlastním rozumu a schopnostech, přečtu se Váš blog a cítím se jak king, jak Einstein a ostatní nositelé Nobelovy ceny v oblasti použitelných výsledků.

Pokud chce někdo zkoumat, jaký vývoj prošel pan autor od roku 2014, může si vyhledat jeho tehdejší články.

Článek jsem četl skoro stejně náruživě jako Underground od Kotlety (doporučuji, ten autor nemá úctu před ničím). Díky za něj.

Dále, poslouchal jsem rozhovor s tím naším novým zmocněncem pro dezinformace. Kdyby mi z toho nebylo smutno, musel bych se smát co všechno je člověk ochoten dělat. Jediné co z toho vznikne je posilování výše zmíněného undergroundu a to se po nějakém čase vládě vrátí. Nejspíš té další.

Opravdu hledáte způsob, jak čelit časům nesvobody? Myslím, že takto ne, pane. Tak shovívavě k těm, kdo ve špíně se ráchají, již sami před tím tvoří, aby pak koprofágové v tom hnoji měli nekonečné hody.

Jen nechť pan Šrámek varuje. Nechť užívá si svobody namířit prst na jakoukoli moc. Třeba i na teze Evropské unie. To opravdu mi neva. Neb každá instituce, vzniklá zprava, ze středu či zleva, tak nějak lidsky vždycky zahnije, když ponechá se sobě samé kreativně plodit, svévolně a v opojení vlastní mocí. Když jako autonomní apendix je odtržená od příčinných souvislostí dění, a pomoci jí není jiné, než ji včas slovy vzpamatovat, ne-li argumenty ztlouci dříve, než ona nás by ztloukla pendreky a nebo by sfoukla.

Nemyslíte si, že jste zbabělý. Pak ovšem máte jiný důvod psát, co napsal jste:

Dnes tuto funkci plní hlavně některé internetové zdroje, které také nejsou vždy zcela objektivní...

Opravdu ne vždy? Jak se to mohlo stát, že oslepl jste tak? Oč především tu beží, jsou přece zdroje teplého vždy hnoje, do něhož něco pravdy sem tam se přidá jenom proto, aby čtenáři chutnalo. Aby mu nezaskočilo až k procitnutí, v němž zvracet by se muselo.

Na závěr ještě poznámka k Vašim slovům o disentu. Pokud si už troufáte posuzovat vztah k pravdě disidentů podle toho, že někteří z nich otevřeně vyjádřili postoj k životu plným lejn na každém kroku, pokuste se zamyslet nad tím, že nebýt vždy zcela objektivní (Váš hanebný eufemismus) je něco docela jiného, než lhát jako dobytkové V. Žirinovskij nebo M. Zacharová.

Naproti tomu ne všichni příslušníci disentu byli lidmi zcela mravnými a za všech okolností oddanými pravdě. Názorně to vidíme nyní, kdy bývalí disidenti ke krokům vlády omezujících svobodu slova mlčí, nebo zavádění cenzury dokonce podporují. Ukazuje se, že někteří disidenti za minulého režimu spíše bojovali proti komunistům, než za skutečnou svobodu a demokracii.