Děkuji, že jste dovysvětlil to, na co jsem při psaní zmíněného blogu myslel, ale už neuvedl, protože jsem chtěl zůstat jen v té rovině, že život každého člověka má stejnou hodnotu. Mohu bez problémů souhlasit i s tím, že s půlmilionem Ukrajinců bude méně starostí a problému, než by to bylo z půlmilionem Afghánců a stejně jako Vy bych si přál, aby těch problémů s Ukrajinci bylo co nejméně, ale v rámci tohoto tématu trvám na tom, že svět činí rozdíly mezi stejně nevinnými uprchlíky na základě předsudků a principu "bližší košile než kabát" a považuji to za špatný přístup.

S tím souhlasím včetně toho, že s Ukrajinci bude méně problémů než s Afghánci.

Vážený pane Kvapile, zásadně s Vaším pojetím nesouhlasím. Nerad dlouze píši, tak to řeknu zkratkovitě a pochopitelně velmi zjednodušeně. Uprchlíci z Ukrajiny utíkají před válkou a jejich muži bojují za svou zem. V žádném případě není jejich cílem přetvořit naši republiku k jejich obrazu. Muslimští uprchlíci jsou především muži, kteří odcházejí za lepším bydlem a jejich zásadním cílem je přetvořit náš stát dle jejjich představ. Nejsou ochotni přijímat naši kulturu. Když si někoho pozvu do svého bytu, tak očekávám, že se bude chovat podle mých pravidel. Rozhodně nesouhlasím s Vaším názorem, že jsem povinen mu umožnit žít a chovat se tak, jak on si přeje, neurážet ho kříži, vánocemi a podobně.

Opakujete dokola jako mnozí jiní ohledně muslimů poměrně už otřepané klišé. Většinu toho, co tvrdíte, ve skutečnosti nevíte, jen jste to od někoho či odněkud přejal. A to, vůči čemu se vymezujete v poslední větě, není můj názor, ostatně jsem nic takového ani nepsal.

Proti lidem z Ukrajiny ani slovo, bo jich tady v okolí pracuje dosti a značně pomáhají nahradit nedostatky ve výpadku domácích PS. Co se týče muslimů, viděl jsem na vlastní oči jak to vypadá v zemích s velkou empatii (podstatně se již zmenšila) k utečencům, Dánsko,Švédsko.....

Vaše očité zkušenosti nerozporuji, ale já jsem se zase osobně přesvědčil, jak si naši lidé stěžovali na ubytované Ukrajince. Byl bych ale rád, kdyby se naše empatie vůči uprchlým Ukrajincům nezmenšila.

Tak mně se článek líbil a pobavil mě. Jen jednu výtku k autorově předsudečnému stereotypu: Proč by si, na palandě ležící ukrajinec, nemohl po večerech číst verše Anastasie Dmytrukovové, Ivana Franka či Tarase Ševčenka

To si samozřejmě číst mohou, možná, že i někteří čtou, ale jako obecný jev bych to neviděl. Je také otázka, zda by ostatní dotyčné čtenáře číst nechali. Jelikož čtu poezii už léta, pamatuji si, jak mě při tom na vojně na cimře "spolubojovníci" rušili: Co to čteš? Básničky? A to jako fakt? A proč? Tomu já nerozumím...

Čas to neukáže, čas to už ukázal. Je pozoruhodné, že všichni (obecně) uprchlíci z Ukrajiny mají své doklady, kdežto těm dřívějším to činilo ohromné potíže. A lidé vám podobní to plamenně vysvětlovali tím, že když je válka, není čas na doklady. Ovšem na mobil ano. Lži a zoufalé konstrukty jak by to mohlo být, aby to bylo správně. Ostatně jako i celý tenhle článek.

Je tam rozdíl a zásadní.

Kde je rozdíl?