Při této diagnóze je typické, že člověk ztrácí poslední zbytky sebedůvěry a sebeúcty, což celou situaci, jak sám píšete, čím dál více zhoršuje. Dotyčný se tak stává doslova závislým na hodnocení okolí, a když není kladné, upadá do ještě horších stavů.

Stěžejní je dostat se z této pavučiny, přestat se ohlížet na mínění druhých (stejně Vám většina lidí není schopna říct nic objektivního!) a obrátit se v tichosti a plném soustředění ke svému nitru. To jediné Vám totiž řekne, budete-li mu důkladně a trpělivě naslouchat, co je opravdu Vaším skutečným problémem, jinak řečeno - co Vaši duši trápí. Tím nastává obrat k SOBĚ - otázky tam, kam skutečně patří, a odpovědi ze zdroje, který nikdy nelže ani nespekuluje. Postupně si začnete důvěřovat a získávat ztracené sebevědomí a sebeúctu. Pak začnete řešit sebe sama, a ne druhé a jejich domněnky.

To je nejlepší a zároveň jediná cesta k uzdravení. Po něm budete komunikovat s okolím, ale nebudete závislý na jeho hodnocení. Sám budete nejlépe vědět, co je dobré a co špatné. Budete zároveň natolik nad věcí a nerozhodí Vás, když vás bude případně někdo účelově kritizovat, což řada lidí dělá velmi ráda a se značným potěšením...

Přeji Vám hodně sil a věřím, že to všechno dobře zvládnete.

* Píšu z osobní zkušenosti

Stejnou nemocí trpím přes třicet let. Poctivě do sebe cpu léky, a ty mi pomáhají, ale stejně se nemoc čas od času ozve a je to zase mazec. A nejen pro mě. Tělo bolí, ale není to fyzická bolest. Duše bolí a není ji jak ulevit. Pomáhá jen zkušenost a víra, že musím být trpělivý, že to vždy přejde. S mánií v minulých letech mám týdny, které si vůbec nepamatuji.. Už jsem to zde kdysi napsal.. všichni kolem člověka s BAP mají možnost utéct. Nemocný člověk nemá kam utéct.

Vám karma.

jj

Bylo by možné napsat si email?

Upřednostním diskuzi zde. Když, ale budete chtít najdete mne i na FB.

Mirda Linda. Jen dopredu upozornim, ze nejsem psycholog ani psychiatr.