Nejsem si jistý, zda lze dát rovnítko mezi důvěru a realitu. Jsou lidé, kteří nemají reálný důvod pro svou důvěru, ale stále slepě důvěřují těm, kteří mnohokrát většinu národa prokazatelně zklamali.

Stejně tak je diskutabilní tvrzení, že důvěra se vytváří každý den ze slov. Dle mého jsou důležité spíše činy, které ovlivňují a vytváří důvěru.

A poslední připomínka - důvěru v novou vládu České republiky nebudou voliči hodnotit až za 4 roky, ale průběžně. Důvěryhodnost vlády (politických stran) prokážou i výsledky senátních či komunálních voleb.

Tak jistě lze polemizovat o důvěře ze všech stran. Můj osobní pohled na důvěru pramení z podstaty určité morálky jedince. To ale ještě neznamená vůbec nic. Jak uvádíte i nemorální člověk může u některých jedinců budit důvěru.

Ale důvěru, jako nehmatatelný prvek můžete zjistit jedině ze slov. A pak po nějaké době tu důvěru rozpoznat. Důvěra je něco co má morální a čestný podtext.

Kdo nemá čest v těle a nemluví pravdu je zákonitě bez morálky. Chci upozornit, že nejsem žádný svatý. Taky mám svoje chyby.