Jinými slovy, jsme svědky důsledků našeho vlastního egocentrického postoje. Kdyby všichni pracovali v harmonii se zbytkem lidské společnosti, jak to dělá každá jiná složka přírody, nebylo by přetlaku a každý by dostal, co potřebuje, kdy to potřebuje a tolik, kolik potřebuje.

Zdroj: https://laitman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=781739

Dovolím si s vámi (minimálně v některých tezích) nesouhlasit... I proto jsem citoval váš výše uvedený výrok.

---

Nejsem si jist, zdali v přírodě/lidské společnosti (pracující podle vás v harmonii e zbytkem přírody/lidské společnosti) není přetlaku a každý dostane, co potřebuje, kdy to potřebuje a tolik, kolik potřebuje. Např. lev, který vyžene ze smečky lvic starého lva, neváhá a zabije všechna žijící lvíčata (potomky starého lva). Dostal snad starý lev, co potřeboval (předal své geny dál?), dostala jeho lvíčata, co potřebovala (právo na život)? A takových situací, kdy se příroda ukazuje ve srovnání s lidskou společností jako veskrze krutá, lze najít přehršel...

Čili - pokud se člověk chová sobecky (ve svůj prospěch nehledí na zájmy druhých), chová se spíše v souladu s přírodními zákony (největší konkurenci pro člověka/zvíře nepředstavuje jiné zvíře, ale jedinec stejného druhu, tj. jiný člověk/zvíře). Přesně, jak to ostatně popsal již Darwin.

Samozřejmě souhlasím s tím, že by se člověk měl chovat (v souladu s křesťanskými tradicemi) více altruisticky (brát ohled na druhé), avšak v historii se tak stalo opravdu málokdy a nemělo to nikdy dlouhého trvání.

Přání "práce v harmonii se zbytkem lidské společnosti" je bohužel jen utopistické přání bez větší šance na úspěch...