Smutný muž : Pozor, pozor-hlášení staničního rozhlasu - na třetím nástupišti se našla kožená cunda.Prosím opravuji-na druhém.

Omlouvám se, ale musím Vás opravit ... začátek hlášení je v pořádku, avšak dále je následující ...

Na druhém nástupišti se našla "cunda" z Boženky ... totiž pardon, opravuji, na třetím ...

Všichni říkali, jak je svatební noc krásná. Celou noc jsem se díval z okna, ale nic krásného jsem neviděl. Tak pravil smutný muž Válek.

Jistě by se dala najít řada budoucích paralel v anekdotách a příbězích Smutného muže, v albu vydaném Supraphonem.

Inu, máme se nač těšit.

Rozdíl mezi oběma personami je. Ten první mluvil rozvážně a srozumitelně, a zmatený dojem byl jeho image. U toho druhého je to jaksi naopak. V současnosti se to však ,,brńáky" v politice až hemží

I “brňák” se může stát “kabrňákem”, pane Jiroudku.

Váš způsob nahlížení světa, se kterým souzním, podle mne je takovou nostalgií generace, která věděla, že se musí snažit nějak přežít bez ohledu na to, kdo nám tu vládne. A také to zvládala. Zvládala i čerpat sílu z jemného a intelektuálního humoru. Já se ale obávám, že svět jen čeká až my „dinosauři“ prapodivných intelektuálních hodnot ten svět opustíme. Protože dnes se většina vysmívá tragédiím a „zábavné“ projevy obchodníků s intelektuálním brakem pokládá za realitu představující nejvyšší životní hodnoty.

Máte pravdu, pane Kotyku, také určitou nostalgii po jemném intelektuálním humoru cítím. A záměny osvobozujícího humoru za prvoplánovou řachandu, smíchu za vysmívání a satiry za podpásové kopance nesu nelibě. Jsme-li kvůli tomu za “dinosaury”, nic proti tomu nemám, i za cenu postupného odumření této údajně mrtvé haluze humoru. Za největšího nepřítele srandy považuji dnešní “korektní” nároky na nedotknutelnost dnes už celých skupin lidí, témat a názorů, organizací a dokonce i zřízení. To je cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly, končící ovšem třeba vystřílením redakce Charlie Hebdo.