Vaše starosti bych chtěl mít. Mé zdraví za dvacet let? To bude jistě prfektní. Bude mi 103 let.

Vzhledem k tomu, jaký životní styl tu už dlouhá léta vedeme, a zvláště poslední skoro 2 roky, kdy nám vláda zakazuje vést normální život (např. omezováním různých aktivit, včetně těch sportovních), to dobře nevidím. A to jsem nezmínil negativní vliv stresu, kterým nás denně ubíjí.

Co s lidmi nakonec udělají "vakcíny" během té doby, to je další otázka...

Jste zvědavý především na negativní komentáře. Já vám chtěl vyhovět, ale ztratil jsem se v osidlech času. Z počátečních 10 let na 20 a na konci zase 10 let. Ostatní zřejmě pochopili maskovanou podstatu, protože s tím neměli problém. Já ano, protože 10 nebo 20 let nebude zásadní problém pro adolescenta, ovšem nejspíš bude pro čerstvého důchodce. Tak vám nemůžu nic napsat, je mi líto.

No rozhodně to závisí v mnohém, nikoliv ve všem na vás, jak to bude s vámi za 10 let. Když jsem dočetl, vybavil se mi jeden z citátů připisovaných Jeničkovi Werichovi...:,,„S věkem jedny věci ustupujou do pozadí a jiné vystupujou do popředí. Jádro je v tom synchronu, ten je těžkej. Někdy vyžaduje, aby jeden brzdil, když ten druhý nemůže přidat.“

Jeníček znal život, jak nikdo jiný, tento výše uvedený podepisuji bez výhrad

Pěkný komentář. Děkuji za něj.

Vy jste stejně vtipný, jak letáčky zdravotní pojišťovny. Je jedno které. :)))

Vašemu komentáři jsem dal plus. Děkuji za něj.

Češi na tom budou o něco hůře než např. Skandinávci - ti nebyli vůbec strašeni politiky kvůli covidu, měli méně restrikcí, takže si více zachovali duševní i těles. zdraví. Nemocnice různých zemí mají vyšší výkonnost než ty české, např. švýcarské, německé, švédské, takže tolik neodmítaly plánovatelné zdravot. výkony.

Jak na tom asi lidstvo bude se zdravím za nějakých 200 let? Přestáváme se hýbat, zachraňují se lidé trpící chorobami, na které by se před 100 lety umíralo a ti své genetické předurčení předávají potomkům, strava není přirozeně, ale uměle vypěstovaná, konzervanty, barviva, pesticidy.

Na rozlučkovém večírku, na konci osmé třídy, nám spolužačka rozdala papíry, kam jsme měli napsat, co budeme dělat za 5 let a co za 10 let. Všichni psali o budoucím povolání nebo vysněné škole. Já napsala, že za 10 let budu vdaná a budu nosit brýle. Mě to vyšlo všechno. Závratnou kariéru jsem neplánovala a taky jsem skončila v domácnosti.

Za deset let zdravá nebudu, nejsem už ani teď. Mám v plánu mít tou dobou za sebou už čtyřicáté výročí svatby a snad už i vnoučata. Jo, a brýle budu mít ještě silnější než teď

Prý nic Pána Boha tak nepobaví, jako lidské plány.