Pamatuju na naši školní paní zubařku (tuším že Skácelovou, neměly jsme stejnou?). Vždycky mě chválila, ale pro některé byla ras. Se zubama jsem si později užila své, to by byl hotový román. Ale přesto k našemu rodinnému zubaři chodím ráda, má totiž zlaté ruce

Jojo, měly jsme stejnou

Protože se bojím zubařů, chodím k zubařce. Asi nejdelší story byla se zubařkou Luckou, ke které jsem jednu dobu chodil každý týden, až si někteří méně informovaní jedinci vytvořili iluzi, že za mými návštěvami je jiný úmysl než starost o zuby.

V současnosti mám milou a sympatickou zubařku z Ukrajiny, která když při zákroku mluví svou melodickou mateřštinou, tak si vůbec nepřipadám jako trpící pacient. O tom až někdy jindy.

i mně připadají zubařky takové nějak víc citlivé

Tak to vím, čím si procházíte, ovšem mě implantát nečeká, není to vhodné do mých ozařovaných čelistí. Tak se držte, skleničku si dáme až po atb

Dentální hygiena horší zubaře, můj osobní poznatek.

Ale přesto jak zubaře, tak DH navštěvuji pravidelně....a stejně vždy a stále a opakovaně trpím

Na dentální hygieně jsem nebyla, tak nemůžu posoudit

A kočky dokážou také léčit. Bolesti těla (třeba záda) i bolesti duše.

Máš recht, Oto!

Než jsem začala chodit k paní zubařce (vlastně slečně zubařce) v Brandýse, bála jsem se zubaře jako čert kříže. Teď mám skvělého pana zubaře v Liberci, vzal mě jen proto, že k němu chodí půlka manželovy rodiny a už několik let přesluhuje. Až doopravdy odejde do důchodu, nevím, kam se vrtnu.

Hezké fotky, Zuzko a Finn prostě.

Jo, i zubaři jsou jen lidi, a taky nám stárnou

Tvá paní doktorka není jen anděl, ale opravdu umí své řemeslo. Zubaři se totiž sami bojí trhání sedmiček nahoře, protože někde pod nimi je jen tenoučká přepážka, oddělující jakousi dutinu, a ta se prý při trhání velmi snadno prorazí. Pak se to šije, nesmí se dva týdny smrkat a podobné vymyšlenosti.

Bezva článek, Zuzi a fotky taky

Honzo, je to skvělá a vyhlášená zubařka, navíc je velmi empatická a ceny jsou mírné, nevím, co si bez ní počnu... a dík za pochválení

K zubařce nechodím ráda, přesto ale pravidelně. Nedávno jsem se jí zeptala, jak dlouho jsem její pacientkou, tak v březnu to (doufám) bude 40 let. Sestřička jen pronesla - jé to jsem ještě nebyla na světě. A moje vzpomínka na zubaře v roce 1949 - na té strašlivé vrtačce měl pověšené pravé boxerské rukavice. Asi místo narkózy. Držím Vám palce nejen u zubaře, ale přeji hodně zdraví.

Děkuju