V polovině devadesátých letech jsem dělal jako redaktor Dobrého Večerníku s Milošem Zemanem v Lidovém domě asi 3x nebo 4x rozhovor. Tehdy se chystal vstoupit do Strakovky hlavním vchodem a dá se říci, že byl k novinářům celkem vstřícný. Stačilo pár let a najednou byli pro něj novináři póvl a žumpa. To už bych si ho o rozhovor nepožádal, protože nechat si nadávat? A proč vlastně? Pokud v tom sehrál určitou roli alkohol, kdož ví!?

V žádném případě, jedná se pouze o dosud nespecifikovanou jaterní chorobu.

Jde o chorobu úplně novou, kterou má jen a pouze náš pan prezident, nemoc je ale lehká, pan Zeman ji snadno přepere a ona sama a ráda odejde. Váš - jeho Ovčáček...

To je rozbor asi skoro hraničící s pravdou. Ale vše je poprvé. I Delirium Tremens v čele státu.

To s deliriem tremens je nesmysl. Nemusí to být zrovna prezident, aby automaticky dostal v nemocnici hned pro jistotu třeba thiapridal.

Spíše šlo o absťák.

Je tu ještě jedna vážná otázka. Je Miloš Zeman chován na Hradě týmem, který si je dobře vědom, že se na rozdělování společnosti a vyvolávání konfliktů mezi lidmi významně podílí člověk, jehož kompetence vykonávat svou funkci zanikly?

Vzpomněl jsem si na vtip, starý už několik let:

"Kolik alkoholu musí pan prezident vypít, aby mu naměřili v krvi jedno promile?

Posledních 24 hodin žádný!"

to se říkalo i za Havla...

Ten otazník v nadpisu bych klidně škrtnul.

Pane Stejskale, to je dokonce i na Vás ubožácké

Přísně střežené veřejné tajemství.