Můj milovaný otec poctivě kouřil, Sparty. Kupoval po kartounech, uložil co nejvýše - sušené lépe chutnají. Já mu to schvaloval, neb se mi tom v tom množství lépe zcizovalo ...

Na kolena stará se pomátl. Od tabakismu přešel na kolo. Jako důsledný, si v zahraničí pořizoval silnější špice, do zadního ráfku. Pohyboval se všude, třeba do jiného města za kamarádem. Přijel dožraný - "Umřel, nic mi nehlásil"! Jízdy s otcem se mi líbily. Začínal programově - "Každá cesta má mít cíl. Cíl je v hospodě". Vzhůru, do vedlejší dědiny !

Otec zesnul, 79 let. Matka vyslovila moudrou větu. "Já to říkala, kolo. Neměl na to sedat. Nepochybně se nadýchal výfukových zplodin"! Toť mé vzpomínky, i besedy u baňoku s rybízovým vínem. Dumu, matka nebyla zcela hloupá ...

Ježiši, to je krásný přechod od tabáku na bicykl. Je to skvělá příhoda, děkuji Vám za ni!!!

Zdeňko, můj oblíbený citát od Elberta Hubbarda „Neberte život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živí.“ V mládí na mě taky na podzim padaly splíny, že nebudu moc jezdit na kole, ale pak jsem objevil cepíny, mačky a kolmé ledové stěny a na zimu se těšil. Teď ve "staří" se těším na Majkyho hokejové zápasy.

Ano, naprosto chápu, i já mám tento citát v oblibě. Já splíny vyháním čtením a procházky s pejskem jsou taky skvěle prožitý čas. Člověk si v hlavě ledacos ujasní a vrátí se domů osvěžený. Ovšem cepíny a mačky, djó, to musela být krása. Tak hodně hokejových radostí pro celou sezónu!!!