Máš recht Zdeni....

Filipe, od Mistra kuchaře mě tento názor zvláště těší!!!

Ahoj, no, u nás jsme to z večeře přehodili na společnou snídani. Večer se díky různým povinnostem sejdeme ve stejném čase u stolu málokdy, ale u snídaně jsme spolu téměř vždycky.

Ahoj Vláďo, tak to je fajn. Začínat společně den, to je příjemné. Pokud je ta možnost jako u vás doma, pak je to báječný start do nového dne.

Tak u nás, tedy u mojí rodiny, kde já máma, to byla samozřejmost a také o víkendovém obědvani, o všech oslavach narozenin a svátků či o svátcích.

Symbol této pospolitosti vyjadřoval stůl.

Stůl byl u nás posvátná kráva, nikdy se na něm nekupil čurbes, vždy ubrus a kytka nebo jen vázička a prostíralo se na něm buď porcelánem pro všední den, nebo o svátcích tím svátečním. Nádobí vždycky hora, ale co už ...

Nadi, to se mi moc líbí. Znám teď pár rodin, poměrně mladých rodin, kde začali společné jedno jídlo denně aplikovat a moc si to pochvalují. Dobře jsi to napsala o prostřeném stole. Když se tohle doma dodržuje, tak si to děti potom přenesou do svých vlastních domácností, alespoň doufám .