Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

R^

Tak jsme na tom byli skoro stejně. Do Bulharska jsem jezdíval se salesiánama. Vlakem a pod stan, samozřejmě. Po létech jsem to chtěl ukázat svojí ženě. Na místě ohromného campu v Nesébru byly hotely, v místech, kde jsme měli mši sv. v písčečných dunách, byly hotely. A tak jsme to vzali přes Slunečné pobřeží do Vlasu, kde byl konec světa. A camp, kam jsme opakovaně jezdili, a kde jsme se kilometr od campu na útesech scházeli každoročně se stejnou partou a opalovali se nazí. To bylo zakázané. A tak jeden hlídal a ostatní se opalovali. Když přicházeli policajti, byli snadno rozpoznatelní. Chodili v plavkách, ale nosili ponožky. Nikdy nás nechytli, neodvezli antonem a nevyhostili ze země. Dnes už je i zde všechno jinak. Synek tam byl. Konec světa se proměnil v luxusní komplex hotelů.

Jezdili jsme tam Trabantem nejen k moři, ale také do hor. Paráda! Tam byli lidé ještě milejší než u moře.

Jak zůstalo Bulharsko nacucané komunismem nedokáži hodnotit. Ale vidím to u nás v Česku a bolí to, jak ta komunistická závist a nenávist nám zůstala vryta pod kůží! A není divu, když ti naši nejvyšší postkomunističtí papalášové na nás spouštějí žumpu vulgarit, lží a nenávisti, vysmívajíce se pravdě a úctě k druhému člověku. Prosím, změňme to v podzimních volbách!

:-)

0 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS