A on svět nikdy v obtížném stavu nebyl? Pan autor toho asi moc nepamatuje.

Je naivní si myslet, že příroda něco tuší o naší existenci. Nekonečné množství přírodních zákonů, z nich část už lidstvo zná, se metodou pokus - omyl snaží udržet rovnovážný stav. Což působí proti jiným vlivům, včetně lidských, které se ho snaží rozhodit. Pakliže rovnováha nastane po, z našeho pohledu, globální katastrofě, tak se tak stane bez ohledu na názor lidstva.

Vtipné je, že člověk díky znalostem oněch zákonů ví, proč se něco děje a že za mnoho muže svou činností, ale díky své touze vlastnit a ovládat nedokáže škodlivou činnost zastavit.

Není, problém je na straně vývoje člověka a jeho schopnost vnímat tzv. plnoformátově realitu a tím pádem i zákony a principy.

1. fenomén je dán tím, že se člověk nerodí s hotovým vědomím a vlastně jej nemá ani po celý život, jen dospěje do určité stabilní fáze ...

2. fenomén je v tom, že společnost se obnovuje generačně a každá generace se musí všemu znova učit a projít si programovým vývojem, a tedy nemá zkušenosti, ale tah měnit i bezhlavě ...

3. fenomén je duální rozdělení vnímání člověka na pravou a levou mozkovou hemisféru tedy ženský a mužský projev, cit a rozum, což brzdí rozvoj prostorového vnímání, kde již dávno funguje sluch anebo zrak, děti k tomu mají už nakročeno, ale puberta redukuje spojení v mozku ...

4. fenomén každý jedince se rozvíjí podle jednoho přírodního programu, jež reaguje na rozvoj neuronové sítě mozku, skrze zákon akce = reakce= projev = zkušenost a zápis do neuronové sítě= zpětná vazba, čím více podnětů tím se rozvíjí neuronová síť mozku a vytváří operátory algoritmy, a nakonec dospěje i do fáze prostorového vnímání, což je duševní puberta, kde je tah k duchovnu, ezoterice atd. Tento program zajišťuje to, že novorozenec se postupně rozvíjí, naučí jíst, mluvit, chodit, později sociální a další inteligenci, a to že máme společné hodnoty, vývoj, jeho průběh a tím pádem vytváříme skupiny, vztahy, společnost, má určité fáze a tím projevy tzv. rukopis, podle kterého zjistíme v jaké fázi kde, kdo je, tím že má určité vnímání světa a projev ...

5. fenomén je neschopnost vnímat plnočasovou realitu, vývoj dějů, stavů, procesů, jaký byl před týdnem, roky, staletími, druhý den už ví málo a za týden nic, tím pádem se odděluje, je zde navíc další zákon, a to zákon životní a existenční odstředivosti což je

6. fenomén, ta odstředivost vytváří naše životní potřeby a podmínky, tedy rodina, život, čím více máme životních potřeb tím více se oddělujeme a uzavíráme do vlastní existence, čímž vzniká další 7. fenomén, a to životních krizí a ztrát, neboť jsme se moc vzdálili plnočasové realitě, s jejím zákonům a dějům do vlastní existence, to má jak člověk, tak společnost, neboť vzniká z nevědomí a vědomí podle fenoménu 4. a není přírodou a existencí dán jasný vzor a standard a ani to nelze s ohledem na to, jak je zde existence "postavena" na množině množin dějů v časech ... Z 4. a 5 fenoménu, ale především z 5. fenoménu se pak rozvíjí další fenomén a to 7., to že nemáme schopnost vnímat děje v plnočasové realitě, tedy jak to bylo před týdnem, roky a v ekosystémech planety, kde už druhý den víme prd, tak se oddělujeme a toto oddělení skrze onu odstředivou existenční sílu, pak vytváří prostor mezi námi a plnočasovou realitou – existencí, což podvědomě vnímáme jako tah k něčemu a podle fáze vývoje vědomí, jako autoritu či Jsoucnost, tedy přírodu, boha, jsoucnost, což též závisí na to která mozková hemisféra je dominatní a tedy projev, což je skrze pohlaví ...

Tedy vše je o hlavě a v hlavě v jaké fázi rozvoje vědomí a tím pádem vnímání existence je a takový má i formát a projev a jelikož to řídí i určitý přírodní program, tak k tomu postupně lidi dospívají a řeší podobné a je to stále dokola ...

Řešením je tedy pochopit co máme v hlavě a jak se to chová od narození, z generace na generaci ...

V budoucnu to bude dobře pospáno ze stránky psychologie ...