Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
TG

Viléme, se zpožděním, ale srdečně Tě zdravim.. R^Moc pěkný blog. Další z těch, které vybízejí ke vzpomínání na doby minulé. Maturoval jsem v roce 65 a to už se na gymplu ( tehdy SVVŠ) nesoudruhovalo.

1 0
možnosti
Foto

Tomáši díky za kladné hodnocení:-) Koncem šedesátek přišlo uvolnění, ale pak zase začalo přituhovat.

0 0
možnosti
Foto

Zpětně jsem si vzpomněl na legendární televizní seriály podle Dietlových scénářů, kde se soudruhovalo a čestovalo ostošest. Například v Okrese na severu tak legendární Pláteník zdravil snad i svou manželku a výroky typu „Tak, soudruhu, jak, soudruhu, žiješ, soudruhu?“ popř. „Já jsem čestný člověk, jsem přece člen strany,“ nebo absolutní zhovadilosti typu „Ale byla to strana, kdo to rozsekl,“ činily z tohoto normalizačního škváru nechtěnou parodii na normalizační škvár.

0 0
možnosti
LV

Na soudruhy si pamatuju, na křupavé rohlíky ne. A to jsem chodil celej gympl skoro každou druhou neděli a o prázdninách (i vánočních) na brigády do michelské pekárny, občas i na počítadlo rohlíků. Byly gumové, sotva vyjely z pece...

1 0
možnosti
VV

Tak na uplnem zacatku padesatych let ty krupave rohliky od soukromych pekaru, ci odpovednych vedoucich v jejich znarodnene pekarne jeste byly. Dokonce se jeste prodaval chleba od Otkolka. Jako deti jsme o nem basnili, ze Otkolek, pacholek pece chleba ze zmolek. No a ta slavna pekarna v Michli byla postavena vlastne v Roztylech. Kdyz jsem v roce 90 poletech prvne prijel domu na Sporilov, vsichni se tam nad kvalitou vyrobku z michelske pekarny rozplyvali. Pro mne to byla sadrogum jako z ostatnich pekaren. byl jsem holt zvykly na jinou kvalitu.

0 0
možnosti
MP

R^R^R^ Perfektní, Viléme:-). Díky Tobě jsem si také zavzpomínal. Třeba jak jsme se spolužačkou ve druhé třídě seděli na mezi a čekali, až půjde ze školy soudruh ředitel a my mu řekneme "čest práci" :-). Na gymplu jsme ale fakt (začátek sedmdesátek) "nesoudruhovali" - jedině pane profesore, ale byli jsme asi výjimka. Ovšem nejlepší to bylo na vojně - Nazdar súdruhovia :-). Nebo: soudrzi, n..erte mě, nebo vám urvu vocas, či - nejradši bych vás nakopal do riti, súdruhovia, atd. apod. :-).

2 0
možnosti
Foto

Na gymplu jsme také už nesoudruhovali. Faktem je, že někteří profesoři později byli v rámci personálních čistek postupně odejiti. Původně jsem chtěl do článku vmontovat i vojnu, protože užívaný pozdrav nazdar byl a je pozdravem Sokolů. Byla to legrační doba. Například někdo v době mimo výročí napsal na chodník "Ať žije Sovětský svaz" a vyšetřovala to STB jako záludnou provokaci:-):-)

3 0
možnosti
Foto

Moje kolegyně v práci vítá zákazníky pozdravem: Dobrý den, tady XYZ ze společnosti ZYX, já vás zdravím. No, spadla mně čelist a popsala jsem jí, že když narazí na někoho z mé věkové kategorie, ježí se nám chlupy na zádech. Takto se též soudruzi zdravili. A z té doby si pamatuji, že přítel byl přítelem a nebylo to maskování pro nerozhodnuté chlapy, kteří jsou vlastně jen a pouze milenci.

2 0
možnosti
DV

D23a79v18i85d 88V51l60k

26. 7. 2021 19:03

Dobrý blogR^

3 0
možnosti
Foto

R30o58m97a26n 20K92o42z87e32l

26. 7. 2021 17:38

Vzpomínka na TV debatu s Milošem Zemanem, šlo o "Kotel", kde se do něj jeden navezl, že neví, zda mu nemá říkat soudruhu. Miloš Zeman opáčil, že "soudruhu" mu klidně říkat může, že soudruh je pěkné slovo, které bylo za komunistů zprofanováno.

0 0
možnosti
PK

Bylo to různé, v úrovni okresu či Ústeckém kraji to bylo často "rudější" než pod svícnem ÚV v Praze. Na vojně se soudruhovalo, oslovit velitele západního okruhu "pane generále", tuším že se jmenoval Veselý, by dopadlo špatně.

Jeden bývalý Sokol používal obrat "Zdar a sílu". Přiznám se, že jsem v tomto byl slabý a i podobné - Vzmužme se, Ni zisk, ni slávu - jsem neznal. A tak jsem to jeho Zdar a sílu chápal jako sovětský "Za Rossiju" a považoval jsem ho chvíli za "provokatéra ":-)

1 0
možnosti
LB

Vy jste byl na vojně v Táboře, pane Kuchto?

0 0
možnosti
Foto

Jsem ročník 43 a v 1. třídě jsme ještě měli paní učitelku. Soudruh přišel až později.

Na VŠ jsme nesoudruhovali. A v práci také ne. Asi jak kde.

Ale "čest práci" - na to se nepamatuji.

Ale zasoudruhoval jsem si na nějaké konferenci, někdy v polovině osmdesátých.

Pořadatel si nás, přednášející, svolal a pravil, že účastníky musíme zásadně oslovovat soušky a souzi, jinak bud zle.

Byla to nahrávka na smeč.

"Soudružky a soudruzi, jako ukázku si nyní poslechneme z magnetofonového záznamu naším syntetizérem řeči zazpívaný chorál Svatý Václave."

A pustil jsem to. Příslušný souh pořadatel jakož i jistá část publika poněkud ztuhla. :-)R^

1 0
možnosti
Foto

Na VŠ, už jsem to tu psal, se používalo oslovení kolego nebo pane kolego. V práci se také nesoudruhovalo. Byly tu však i schůze....:-(

1 0
možnosti
JL

Ach ta nostalgie, 30 halířů za rohlík, asi jo, ale plat 800 Kč pro absolventa SŠ a maximum, na které jsem se v oblasti kultury vyšplhal, bylo asi 2300, snad 2500 před revolucí resp.pádem režimu. Když mě někdo po roce 1970 oslovil "soudruhu", znamenalo to, že pracuje nebo že je komouš, ale v kultuře, v Praze, se to nepoužívalo, tam se uchylovali liberálové a pravičáci. Komunista po roce 1968 byl vlastně ekvivalent kolaboranta, I když jsme třeba chápali, že ředitel musí být ve "straně", pro mladší: ne v jakékoliv straně, ale v KSĆ, v předvoji lidstva,

1 0
možnosti
Foto

Nostalgie už je taková:-)

0 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS