Sice nejsem žena, ale mohu přispět se svou troškou do mlýna. Domnívám se, že každou ženu potěší uznalý pohled (pokud je k tomu důvod), ale nesmí se to přehánět a čučet na ňadra - jak říkal Werich, jako "vlčák na turecký med" (nebrat osobně).

Tak já jsem zde asi omylem, za mě, tedy za mého mládí byly v módě límečky, svetříky ke krku, slušivé bluzicky a malinko vojenský styl, takže o vystrihach já nemůžu nic říct, ale alespoň jsme nosily krátké sukně, některé super krátké...

A nějak jsme si myslím nestěžovaly, že nám pánové hledí na nohy :-)

Dnes je vidět všechno :-), tedy skoro všechno.

Samozřejmě že nevědí co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou...

Jak které a jak co. Když chci najít pod stromečkem parfém, řeknu včas a několikrát, který přesně to má být. Kdybych řekla, že chci "něco voňavého" pravděpodobně bych dostala voňavou svíčku a mohla bych být ráda, že to není sprej na WC