Také jsem zavzpomínal. Bylo to krásné! Bylo to jiné, než přišli komunisti k moci.

Ráno jsme chodili pro čerstvě jupečený chleba a rohlíky k Reischlům, chodívali jsme do koloniálu k Bürgerům, někdy jsme tam nosili na prodej skleněné průsvitné a paní Bürgerová nás provázela nějakou tou laskominkou, chodili jsme do koloniálu k Vyžrálkům, kde z nakloněné bedny vytékal ševsovský pop, ale nikdy nevytekl, u kováře Pfeiffera jsme obdivovali okovávání koní, starému Prokešovi jsme chodili na hrozny vína, k řezníkovi Homolkovi jsme chodili pro maso, dokud bylo, stávali se na něj mnohahodinové fronty a jen náš táta chodil zadem se složenou aktovkou, jakoby v ní nic nebylo. A k sedláři Pitrovi jsme chodili pro mléko. Ulice byly prašné, bez asfaltu, tenkrát spíše bez téru. A nějak všichni byli lidmi a zdravili se.

Pak přišli komunisti. A lidi se báli jeden druhého. Strýce mi zavřeli na dvacet let za to, že nechal někoho na faře přespat. Druhého strýce zavřeli do Jáchymova, přesto že měl splněné nadlidské dodávky, asi něco žvejknul o komunistech a tak byl v lágru v Jáchymově na věži smrti a po čtyřech letech ho s rakovinou pustili domu umřít. Rodinu vystěhovali na sever Čech. Dalšího strýce vyhodili z prosperujícího statku a přestěhovali rodinu z okresu, aby jen krmil prasata se skrofulozou. To už byla jiná doba! Těžká doba! Prosperující statek se rozpadnul. Nezůstal kámen na kameni.

A svojí svobody si ani dnes nevážíme. Polistopadovou liberální demokracii jsme proměnili v oligarchickou demokracii! Mám obavu, co si zvolíme na podzim!

nějak nevidím žádnou dobrou možnost

Ivanko, umíš krásně vyprávět!

Děkuji, Bohoušku

Milé.

díky

Krásné vyprávění

Kouzelné krámky a kouzelné vzpomínky na ně

U vás paní Macková, u babičky Šerpánka. Ale té ten krámek nepatřil, patřil sestřenici mamky kamarádky. Pak šla Šerpánka do důchodu, ale vlastně nešla, prodávala v Písku v domácích potřebách, a ta druhá paní se vdala o dvě vsi dál. Teď tam jsou podnikaví Vietnamci. Nebo možná už nejsou, vedoucího sbalili kvůli pěstírně...

Pěkné vzpomínky. Lidé jako paní Macková jsou už dávno někde na obláčku, ale ty vůně z dětství si člověk tak nějak pamatuje...

Mně se dokonce i zdají

Pohlazení po duši. Po těch všech covidopomatencich a pseudopolitolozich, co rozumějí všemu a píší o tom obsáhlé elaboráty. Hned mám lepší náladu.

To mám radost, díky

Nádhera.

To mě těší, díky

Ivčo, hezkou neděli přeji celé rodině

Ahoj Horste, i vám