Bezva cteni, Jitko

Díky

Take jsem milovala prvni prazdninovy den. Vsechno teprve začínalo, dva měsíce před námi. Víte který den jsem vůbec ráda neměla? Nemusíte hádat 31.8. konec prázdnin a shodou okolností jsem tento den měla narozeniny. Myslíte, že jsme ho slavili? Ne, všechno se připravovalo do školy a byli jsme už pryč z chalupy, všechno bylo tak smutné až depresivní

Já ty smutky prožívala každou neděli navečer. Zase do školy, do práce. A teď bych tam klidně šla a ráda!

Před naším domem je park, škola a tělocvična. Dřív to byla veliká lúka, kde sa pásly slépky, husy, běhali psi a mezi tím my předškolačky. Také jsme měly rozložené deky s panenkama a hračkama. Jak došlo k neshodám, dodnes slyším (a občas i říkám) - vem si svoje hadérky a běž si na svoju deku. Pak jsme své deky přestěhovaly k Moravě, ale panenky zůstaly doma.

Věro, úplně to vidím...hadérky, pokojíčky z krabic od bot i ty neshody a návraty. Díky, že ses stavila

Tenký kostkovaný deky jsme dostávali na kolejích. Prvotně jsem si naivně myslela, že si ji povleču a budu pod ní spát, ale k tomu fakt nebyly... Nejčastěji se požívala složená při vysedávání na schodišti, kde bylo povoleno kouřit. A když v květnu otevřeli zahradu mezi třetím a čtvrtým blokem, posloužila i na tu trávu. Ležel tam každej sám a učil se, kdo nezažil, neuvěří.

Tehdy to pro nás byl doslova ráj

Jitko, já zapíjel vysvědčení, konec školního roku a hokejbalové sezóny, ale octovou vodou to nebylo.

Asi to bude tím, že seš podle mě mlaďoch