Homosexualita je deviací se vším všudy. Tak to prostě je. To však nijak neznamená, že homosexuálové jsou špatní nebo nějak škodlivé lidé. Pokud se budeme zdráhat věci pojmenovávat pravými jmény, půjde jen o politickou korektnost a přetvářku. Homosexualitu lze v každém případě vnímat jako poruchu. Stejné je to s albinismem. Civilizovaná společnost albíny nejen nezabíjí (jako to dělají v zaostalých částech Afriky), ale ani jinak nepronásleduje či nediskriminuje. Jak albín tak homosexuál trpí poruchou. Tato porucha však není společnosti nijak na obtíž a od toho by se pak měla odvíjet její reakce.

Slova debil, imbecil a idiot jsou lékařské termíny. Nás to tak učili.

Deviace je prostě cizí slovo pro odchylku. Nehrajme americkou hru na zakázaná slova, rychle nám ze 3-4 slov se shodným významem nezůstane žádné. Že je v přírodních systémech norma myšlené kolečko ve středu kaňky nijak nepopírám. Ale lidská společnost je založená na normách, což jsou v právní oblasti zákony. Nikdy nebudou tolerovány všechny druhy vrozeného chování. Společné zdroje jsou vždy omezené a bude nutné je směrovat bez ohledu na ideály. Což je ostatně mor socialistické politiky, kdy ve snaze podpořit úplně všechno nakonec nefunguje vůbec nic.

Alžbětko je normální. Kdo o tom pochybuje, je deviant.

Je to celé velmi jednoduché. Foldyna je buran, který pojem deviace používá v negativním smyslu a dobře ví, proč to dělá - snaží se zalíbit ostatním, kteří homosexualitu dávají do stejné škatulky. Stejné nesmysly jako na Primě pronášel v pořadu Máte slovo. Je smutné, kolika lidem imponuje tento druh “bodrého” vyjadřování.

Politická kultura u nás je poznamenaná těmito lidmi, stačí je nevolit

Ofšem, Vy jste ynteligent.

Hezká apologetika úchylek. Byly ale opomenuty deviace, jako jsou různé společensky nebezpečné aktivity či aktivity nechutné, například nekrofilie, touha vraždit či mučit. Deviace jakoby byla postavena na tribunu a máme jí zatleskat. Leč česká společnost je relativně tolerantní, když čtu komentáře pod články o sňatcích homosex., jsou vesměs tolerantní. Obzvláště ženy, jako by nacházely v homosexuálech něco půvabného. Když probíhá paráda Pride, nevšiml jsem si, že vy tam někdo hodil granát nebo je chtěl postřílet z kulometu. Čechy jsou tolerantní. Lid tuzemský se zajímá hlavně o sebe, když jej nikdo neotravuje, je mírumilovný. Příklad tolerance dnešní: lidé vesměs schvalují, že byl afghánský vrah umlácen vojáky během výslechu v Afghánistánu, zajatec prošel rukama českýma i americkýma a nějak to nepřežil. Lid internetový je tolerantní a chápe , že vrah holt umřel, i když to bylo neetické. úchylka?

Celý problém je v tom, že lidé automaticky dělají rovnítko mezi "nenormální" a "špatný". Být nositelem nobelovy ceny je extrémně nenormální, deviantní.

Bylo by fajn, kdyby se lidi naučili řešit podstatu věci, která je pro různé deviace různá. Ale ono je prostě jednodušší jít tou cestou "co není jako já, to musí být z nějakého důvodu špatně a dál to nemusím řešit".

Dobrý blog.

Ne zcela s vašim tvrzením : Deviace, coby odchylka je každé typologicky rozpoznané identifikování znaků, které se odlišují od dosud poznaných znaků výskytu

Zdroj: https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=772234

souhlasím.

Je to odchylka od nějakého průměru. Albinismus je deviace. Většina např. tygrů má typické vybarvení. Bílý tygr je deviace, tzn. odchylka od průměru, protože cca 98% tygrů je zabarveno jinak.

Ale víc by mne zajímalo vysvětlení jiného jevu. Jsem ochoten přijmout, že slovo deviace může mít negativní zabarvení a jako takové je někomu nepříjemné a nepřeje si, aby byl takto nazýván. Proč ale stejný člověk není ochoten přijmout, že pro jiné třeba slovo manželství znamená něco konkrétního a nechce jeho význam posouvat?

Já bych tento problém překlopil do trochu do trochu všeobecnějšího pohledu. Existuje spousta parametrů, které různé lidi mají v rámci určitých vlastností a charakteristik, a mezi lidmi existují velké rozdíly co do míry a intenzity těchto vlastností - tedy řekněme odchylky od nějakého standardu (=deviace). Někdo se odchyluje více, někdo méně. A míra závažnosti je obvykle určena tím, zda tato "deviace" nějakým způsobem již omezuje člověka v běžném fungování, nebo ne. Pokud např. někdo pociťuje klaustrofobii, ale jen v mírné formě a do výtahu je i tak schopen nastoupit, problém to ještě není. Pokud už do toho výtahu není schopen nastoupit, už se to stává problémem. Pokud někoho bolí nohy, ale i tak si dojde kam potřebuje, je to ještě ok, pokud už si sám nedojde, už je to problém. U homosexuálů - pokud člověk i tak je schopen založit heterosexuální vztah, zplodit dítě s osobou opačného pohlaví a společně ho vychovávat, je to ok. Pokud už to nepřekoná a není tohoto schopen, stává se to problémem (prostě deviace - odchylka od klasického přijatelného intervalu). Tak je třeba k tomu přistupovat.

A pak přichází další oblast, a to, že někdo, kdo už se pohybuje mimo interval normálnosti (=deviace) a nelíbí se mu reakce okolí, se snaží ostatní přesvědčit, že i tak je vše v normě, že problém vlastně není problém, že i tak je to normální, a místo řešení problému se problém snaží bagatelizovat a popřít názor ostatních, že se o problém jedná. Což ale může narazit na konflikt v případě, že ti ostatní jsou podle vlastního názoru i objektivních skutečností přesvědčeni, že problém tu je. To pak zavání maximálně přetvářkou, že se všichni budou snažit oficiálně tvářit, že žádný problém není, ale myslet si budou svoje (a jsme zpět u totalitních praktik).