Nádherné vzpomínky i památeční snímky. (Já jsem Jugoslávii nezažil, pouze po pádu železné opony několikrát Chorvatsko, v té době také silný zážitek. Poprvé v moři - a ten "šok" po úvodním tempu: slaná voda! Jako by to bylo včera. Od té doby moře miluji. )

Díky za návštěvu pane Stejskale, ty památeční snímky jsou tam díky vaší pomoci.

Do Černé hory jsem se podíval také až po “sametové”. Už to tam vypadá o mnoho lépe. Zřejmě díky přílivu turistů. Zato vedlejší Albánii to bude asi ještě chvilku trvat. Nezapomenu na rafting na řece Pivě. Snesl srovnání s plavbou v Grand Canyon

Rafting na pive bych si dal taky rict. Ale na jakem? Psenicne moc peni, skr tmave neni nic moc videt, tak snad asi preci jen to plzenske.

Tak jsem na tento blog zabrousil čirou náhodou a hned jsem si přečetl i nabízené díly o objevování Nového světa I - III. A jsem nadšen! Nejen poutavým povídáním, ale i tím, že je to psáno v pěkné češtině (kde jako lingvista nacházím jen určité anglicistické maličkosti). Závěrem: nezapomenout po tolika letech jazyk je důkaz zdravé mysli.

Pane Tatíček, dík za ocenění. Kromě těch anglicistických maličkostí (zajímalo by mně které to jsou ) tam mám mnoho překlepů. Za ty se omlouvám. Já jsem napsal ještě víc blogů, zážitky z mého dětství, které sahají až do doby války. Rád vzpomínám a o vzpomínky se rád dělím.

Honzo, máš úžasného PAMATOVÁKA hezkou a povedenou neděli celé rodině!

Doufám, že mi ten pamatovák ještě pár let vydrží!!!

Moc pěkné vyprávění i fotky.

Díky Šárko za návštěvu a ocenění

Vzpomínám na cestu do Jugoslávie v roce 1969, to mi bylo sedm. Očima malého chlapce, kdy jsme se kodrcali autobusem a pro větší vytíženost byla obsazena i místa i v uličce mezi sedadly přiděláním sklopného sedátka. Spali jsme v Gradaci v soukromí v domku na pláži a do moře to byl kousek. Prostě paráda. Každý den jsem chodil na pláži do kiosku pro zmrzlinu za jeden dinár, kde prodávala dívka jen o pár let starší, než já. A dávala k nim takové, plastové lžičky s různými motivy, ještě je mám dodnes schované, stejně jako mušle, kterých tam tehdy bylo spousta. Krásný čas.

Slyším, že Jugoslavie, tedy Chorvatsko je dnes populární místo pro krásné dovolené. Prý je i poměrně levné. A také, že už dnes vypadá úplně jinak, než tehdy. Tak jsme tu Jugošku zvládli oba!!!

Nikdy jsme za sociku na cestu k moři pomýšlet nemohli, neměli jsme nikdy moc peněz, ale ani dost odvahy, jako vy, Honzo, k takovému bezvadnému dobrodružství...

K moři, a to do Chorvatska, jsme poprvé (já podruhé) vyjeli až ve dvaadevadesátém roce.

Nado, tehdy to nebylo tak drahé, ale my jsme na to obětovali hodně, abychom se aspon na chvilku dostali z té socialistické dusné klece. A jsem rád, že ses tam také mohla podíat. To ale už byla jiná doba a vše tam bylo modernější, a čietší, jak slyším. Ještě napíšu blog o těch O'Brians v příštím blogu.