Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

I73v95a37n58a 22L28a45n10c92e

20. 5. 2021 14:01

Jednou jsem "pašovala" z NDR lodičky. Ten strach za to nestál, stejně jsem je skoro nenosila. Raději jsem si přivezla čokolády.

0 0
možnosti

Autorko, kdysi byl problém se dostat ven, dnes ne, ale mnoho lidí na to nemá peníze :-)

1 0
možnosti
Foto

Nejen peníze, ale ti starší ani zdraví... Tenkrát, kdo měl to štěstí, n venku živořil. Koruna měla malou hodnotu, všecko bylo pro Čech tenkrát moc drahé. :-/Dnes jezdí na zahr. téměř každý druhý mladý člověk.

1 0
možnosti
Foto

Kolikrát si člověk říkal, jestli mu to za ty nervy stojí.

Ale stálo.

Dodnes mám a občas používám drahým dřevem vykládané japonské hůlky, z Delikates obchůdku v Drážďanech.

1 0
možnosti
Foto

Pane Faltýne, na jař roku 1966 nastalo částečné uvolnění, a na Západ se mohlo zajet na pozvání. Známý nás pozval na týden do Paříže, kam jsem se chtěla už léta podívat. Udělali jsme si s manželem si plán - a za týden jsme navštívil téměř všechny pařížské pamětihodnosti... ještě jsem si tam nakreslila asi 10obrázků, a také jsem si tam bukanýrů koupila několik rytin a grafik. Odjezd byl s potížemi, ale nikdy toho nelituji. Mám také asi 30 diapozitivů, ty byly v módě. Bylo to v červenci r. 1968. Všude tam na s novinových stáncích byly fotografie A. Dubčeka s titulky "Dobrý voják Dubček. Cesta rychlíkem nás tam tenkrát stála každého 400 Kčs až do Paříže. Po našem návratu, v srpnu obsazení později občas jezdil na služební cesta na s troj. výstavy a servisy NC strojů. (I když to měl po dobu 7let pro nesouhlas se vstupem vojsk zakázáno). Dnes bychom rádi jezdili, ale už nám to bohužel věk nedovolí. To si ti dnešní mladí neuvědomují. A také - jsme citliví na nějaké příkazy a zákazy - užili jsme si toho dost). Díky u za poznámku. R^:-)

0 0
možnosti

A melo to pokracovani druhy den, kdyz jsme se s S-Bahn vydali na Alexanderplatz.

Po vstoupeni zjistil ten muj soused ze mu chybi tasticka s doklady a penezi. Co ted, nasli jsme policii on tam ohlasil, ze mu nekdo ukrad tu tasticku, sepsali s nim protokol, a dali nejaky papir s kterym se mohl vratit. Samozrejme ze jsme proolezli vsechny obchodaky a on protoze nemel penize tam krad jak straka a doprovazel to slovy: "zensky jedny prodejny ukradli mi vsechno" - original jsem samozrejme upravil.

Zbytek uz probeh az na to ze nas nechteli v Lipsku pustit bez kravaty do nejakeho podniku bez problemu, Ale tam nam v satne prodali kazdemu ta 10 MDN jednu kravatu.

1 0
možnosti
Foto

Pane Vokoune, bylo to fakt složitý. Díky za Váš příběh. Zdravím. ;-)R^

0 0
možnosti

Az na jednu byly me cesty po tabore miru a socialismu nudne. Ta jedna byl podnikovy nekolikadeni zajezd do Drazdan Berlina, Potsdam a Lipska.

Na prechodu Cinovec ceska kontrola dokladu. Kdyz ten uniformovanej dosel k nam, smal se mi soused tebe tam nepustej, mas na sobe Jeans. Ten uniformovanej se usmal a pak povida joho ano, ale vas ne. Po odmlce pokracoval vy nemate podepsanej pas. Pak mu podal sumevem propisku aby si ho podepsal. po par minutach jsme popojeli a zastavili aby prisli na kontrolu "soudruzi" z DDR. Hned pri vstupu nas ten prvni pozdravil a blahopral nam sice cesky, ale s prisernym akcentem ke zvoleni "soudruha" Husaka presidentem.

Prvni zapletka nastala hned prvni vecer. Byli jsme totiz ubytovani v hotelu na friedrichstraße, ktera byla nedaleko Mauer. K ranu jsme se vraceli posilneni Konjakem a hledali ulici. Ja objevil osvetlenou maringotku, tak jsem zaklepal, vstoupil dovnitr a ptal se jak se dostaneme do Fe Friedrichstraße. Nastalo zdeseni vyrojila se sposta uniforem, ostatni nahnali do maringotky a kontrola pasu vysetrovani a nejakej zapis kamsi. Pak nam jedna uniforma ukazala rukou kterym smerem mame jit abyli jsme propustetni, Ovse snad po 50. m nas zastavila hlidka se samopaly a odvedla zpet do maringotky. Tentokrat to bylo rychlejsi, pro jistotu jen kontrola pasu a byli jsme opet propusteni. Nez jsme potkali dalsi hlidku ktera nas zatkla usli jsme dobre 200 m. Opet ta maringotka.

Nutna kontrola dokladu a tentokrat velitel poslel jednoho vojaka aby nam ukazal kudy.

Sel s nami nekam k parku povidal o te zdi a ze za ni uz je videt nevim jaka ulice na zapadni strane. Protoze jsme nevideli, pobidl nas abycho si stoupli na lavicku odtud ze uvidime. Ta se s nami ovsem prevratila a rozesmati jsme se valeli po zemi. pak nas odvedl na konec parku, rekl ze dal uz nesmi a ukazal jak dal.

Tentokrat uz jsme trefili

1 0
možnosti

Bylo to trapné, ponižující, ti hlupáci si neuvědomovali, že si pod sebou řežou větev:-(

2 0
možnosti
Foto

To je pravda. Díky za poznámku. R^

0 0
možnosti

ČSSR a NDR patřila mezi výkvět soc. bloku. Otec bonmotoval, že u nás ještě zbytky co KSČ nezničila. U východ Němců budovat, i sranda, jak ? Přes hranici si vydřeli to svoje. Tedy cestou "Stasi, FDJ" a podobných nesmyslů. Společný jazyk, dostupnost TV, rozhlasu - tedy zásobovat trh ! Pak zájezdy dobré !

Ten režim - clo, hranice - Total kravina doby ! Český pracující nákupem podpořil toho druhého. V tom je EU lepší - Volný pohyb kapitálu - zboží - osob. Dobová oslovina, to nemluvím, kdy jsem překonával hranice SSSR ! ... :-)

1 0
možnosti
Foto

To je fakt. například zrušení, i těch nejmenších soukromých živností. Ševců, holičů apod. To si málokteré státy i v soc . bloku vlády dovolily.. Rv Díky, pane Bučku, za poznámku.

2 0
možnosti
Foto

Ano, takto to chodilo. Jenom mi tam ale chybí ten závěr. Přeci celní a devizové prohlášení se při návratu do ČSSR odevzdávalo do rukou československých celníků. A Vy tam vůbec nepíšete, jak to probíhalo a dopadlo z jejich strany, když jste ho neměla.

3 0
možnosti
Foto

To bych si asi za pamatovala. Opravdu jsem je neměla, ale nikdo ho po mně nechtěl. Byla to služební cesta do NDR - a pouze na dva dny, pane Flaško... Zařizovala to fabrika. Možná tam měli celníci nějaký zmatek, ale po mně CP nikdo dodatečně nechtěl. Díky za příspěvek. R^

0 0
možnosti

Já jsem jednou zachránila všechny pašující v autobuse, protože se němečtí celníci zajímali jen o mě, lépe řečeno o mojí velkou zabalenou bednu na sedadle, kterou jsem musela rozbalit, aby si prohlédli, jestli je to doopravdy 2+1 pokojíčky pro panenky a kompletní nábyteček, koupený tehdy v Drážďanech pro mou malou dcerku k Vánocům. Pár lidí se k tomu úřednímu výkonu sběhlo a nahlas áchali jak je to krásný a roztomilý, jé ty záclonky, jé..., což ty celníky naštvalo, zahulákali sééétněte si a brzy vypadli...

Mám z těchto spanilých jízd ještě více příhod, o nekterych jsem i něco napsala, no byly to zážitky...

2 0
možnosti
Foto

Díky Naďo za příhodu. I já jich mám víc, a nebylo to jen ze Západu.

Vzpomínám například jak polští celníci přísně kontrolovali chudáky turisty, co si na půl dne z Tater odskočili do Zakopaného a koupili si tam levnější záclony. Všechny jim je zabavili. My jsme v Zakopaném byli tenkrát s dětmi, koupili jsme jim tam na trhu dva balíčky populárních mléčných karamelek Kravky. a nám polský salám, který nám nechutnal. Trhovci v Zakopaném byli tehdy jako diví po českých korunách. Zdravím. U nás prší. ;-)

0 0
možnosti

A56d35a10m 47M88a65l41ý

15. 5. 2021 21:50

Zlatá totalita ;-D

1 0
možnosti
  • Počet článků 332
  • Celková karma 22,15
  • Průměrná čtenost 719x
Povoláním výtvarnice - kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, někdy i o politiku. Zlobí mě lež, pokrytectví, nespravedlnost, nesoulad ve společnosti - i v mezilidských vztazích. Publikace mých článků a fejetonů v různých časopisech, knížka vzpomínek a příběhů, Vyprávěnky. 

mpantlikova@seznam.cz

Seznam rubrik