Čau, Zuzko a dík za nákuk.

Jak to vypadá s knihou paní Medkové???

Co blbneš?

Neboj, až se něco spustí, bude toho plný Fcb. To nepřehlídneš

A bude to možná už brzy.

Skvělé shrnutí Jo a pevné nervy za přepážkou

Dík, jdu zas na 14 dní.

Doplňuji tvou lajdáckou práci. Q jako Qerulant, vždycky se zasekne u okýnka těsně přede mnou a vznáší tisíce dotazů a připomínek. W jako Wollner, investigativní novinář ČT, zase přede mnou mapuje veškeré postupy pošty a srovnává je se sliby, hlavně heslo Dnes podáte, zítra dodáme. X jako Xenofob, člověk, který navštíví poštu jednou za uherský rok, všechno z minulé návštěvy už zapomněl a tak má strach z neznámého, u terminálu na výdej pořadních lístků stráví dvacet minut váháním, jestli chce výdejní zásilku nebo složenku. Y, čili tvrdý y, to jsem já, takhle koukám, když po trpělivém čekání až přijdu na řadu teprve u okýnka zjistím, že jsem si zapomněl občanku, nezbytnou k vyzvednutí úředního dopisu.

Děkuji, Josefe za doplnění. Já tě nemít...

Pěkné abecední shrnutí

Díky, Jitko. Včera jsem četla pár svých starších blogů. A když jsem zjistila, že jeden je jaksi nedokončený, nemohla jsem to nechat jen tak.

N je nepopulární asi všude.

Všimla jsem si... ve středu.

Šári, výborný a vtipný... ač pošta jako instituce vtipná vůbec není:-)

Marti, ty mě vždycky dovedeš potěšit.

Já ještě ve zlatých devadesátých letech roznášel důchody a poštovní poukázky. Ráno jsem vyfasoval několik balíčků bankovek, dole ve průchodu ven odrazil první nápor nedočkavých důchodců (pošta otevírala v 8, čekali od 7:20), nechal si vše řádně podepsat a pak teprve vyrazil do ulic rajónu. A protože jsem měl v rajónu i Domov důchodců, tak jsem každý den věděl, že právě tam se každý den na minimálně půl hodiny zaseknu, protože tamní klienti rovněž čekali už u vchodových dveří. K tomu noviny, časopisy, běžná pošta, i ta inkasa. Zlaté časy.

Nedávno jsem potkal jednoho z obyvatel mé trasy, člena jednoho velmi známého etnika. Ten si mě ještě po všech těch letech pamatoval a prohlásil, že jsem byl nejlepší pošťák, co do jejich ulice kdy chodil. O tom když tak až někdy jindy (to je poznámka pro Majku Šípkovou, kdyby sem náhodou zabloudila).

Docela mu to věřím, že nekecal

A Marušce raději drž palce, aby sem zas někdy zabloudila. Zápasí s nějakou hnusnou chorobou.

Z dob telegramů, u nichž byl podpis zadarmo, si pamatuju tenhle vtip:

Mladík chtěl poslat telegram rodičům, napsal tam jen „ahoj“ a podepsal se.

Paní poštovní to přelétla očima a pak se tázavým pohledem podívala na mladíka.

Ten se zamračil a pronesl: „Jsem indián z kmene Apačů a jmenuji se Přijeduvečtvrtekráno“

ten jsem neznala, dobrý!

V okamžiku, kdy jsem zjistila, že doručení dopisu na vzdálenost 40 km trvá pouhých 8 dnů, tak už mě na poště nepřekvapí skoro nic.

ALE je mi jasné, že děvčata za přepážkou jsou nejnižší článek potravinového řetězce, tak na na poště nehudrám a posílám všechna přání o dva týdny dřív. Pro jistotu.

Hezky se čtete.

Doručení obvykle trvá 1-2 dny, někde se stala chyba mezi Depem a SPU.

Věřte, že je úplně jedno, zda posíláte dopis na Moravu, nebo do sousedního města. Všechno jde přes Prahu.