Ano! Jak málo stačí!

Tolik smůly popisovat najednou mne vyvedlo z konceptu. To je ta holka tak špatná, že všechno vidí jen černě? Já nic takového nevnímám! Já se setkávám převážně s pěknými zážitky. To mne má Bůh tak rád? Ale možná je to tím, že žiji na vesnici, kde se lidé mají ještě rádi, protože jich tu není tolik. Také nikam nespěchám! Já vím, mám to jednodušší! Co tedy říci pesimistovi? Neber ty zlé lidi vážně, neukládej je do paměti, nestojí ti za to! A važ si každého, kdo k tobě přistupuje s láskou a úctou!

Děkuji za přečtení blogu i Váš názor. Za pesimistku se opravdu nepovažuji, kdybyste mne znal, tak byste mne takto určitě neoznačkoval. Můj text nebyl o nějakém pesimismu, bylo to jen pouhé pozorování, jak na sebe lidé reagují a tyhle dva dny se mi prostě děly takovéto věci, proto jsem to sepsala do podoby textu, jako takové zamyšlení, proč tomu tak je a jak málo by stačilo, aby se nám všem lépe existovalo... nemyslet jen na sebe a své vlastní pohodlí - podrobněji viz můj komentář níže...

Máte pravdu, ale se staženou rouškou se zbytečně stresujete. Pokud jste ji prodělala covid, nebo jste naočkována alespoň jednou dávkou, nepředstavuje pro vás infekce covidovým virem žádné zásadní nebezpečí. Konečně vyplouvají na povrch i názory příčetných lékařů, kteří tvrdí, že další reinfekce nejenom že není nebezpečná, ale je dokonce žádoucí v tom smyslu, že dále cepuje náš imunitní systém k lepším výkonům. To je totiž vpravdě jediná cesta, jak se s covidem naučit žít, protože porazit ho nelze. Od dob Španělské chřipky tu máme její virus a už dávno pro nás neznamená žádné významné ohrožení. S covidem to musí proběhnout úplně stejně, protože jiná cesta jednoduše není. Roušku, nebo respirátor vás nutí nosit obchodní lobby, která je potřebuje prodat a vydělat miliardy.

Lidé se dělí na dvě skupiny. V té první jsou ti, kteří své negativní emoce musí předat dále, a když se jim podaří otrávit den někomu dalšímu, cítí se lépe. A v té druhé jsou ti, kteří se snaží svoje negativní emoce zpracovat tak, aby nikoho jiného neponížili; a tak se cítí špatně jen oni sami, případně dokážou negativní emoce proměnit v pozitivní. Patřím do té druhé skupiny, i když má někdy člověk pocit, že mu pukne srdce... Máte karmu, paní pozorovatelko.

Děkuji za přečtení a komentář Jak píšete - vždyť i těm lidem, co tyhle věci dělají, by se žilo určitě lépe, kdyby druhému, i když cizímu člověku, ukázaly místo vztyčeného prostředníčku trošku vstřícnosti...

Takže je to naprosto zřejmé, jste prostě sebestředný, ublížený človíček, přesvědčený, že mu ostatní musí povinně vycházet vstříc, sloužit a vyhovovat jeho potřebám. Např. celý autobus musí kvůli tomu, že se na nástup nepřipravíte včas na vás čekat a pro vás to je naprostá samozřejmost a ještě budete sprostě napadat a urážet člověka, kterému ztěžujete včasný odjezd. Takových vás je.

Milý pane, doporučuji si text přečíst ještě jednou a třeba ho pochopíte, konkrétně pasáž o nastupování do autobusu - nastupovala jsem úplně plynule, protože jsem na zastávce byla včas - viz samotný text Střílíte naprosto mimo. Ale tak hlavně že jste mne takhle krásně odhadl Přeji krásný večer

Oceňuji, že jste si skoro sedla na tu tašku. Tyhle lidi s tímhle zvykem v plném MHD zabírat místo k sezení ještě svým zavazadlem mě štvou a už nemá cenu je žádat, aby si tu tašku dali na klín nebo na zem...

není snadné žít na planetě Zemi, haha. Je tam dobrý konec, už jsem se lekl, že to bude celý den katastrofa. Doporučuju vstát dřív, nelézt do busu na poslední chvíli, nechodit do obchodu, kde stojí banány 59 kč kilo a nevšímat si lidí. Zpívejte si v duchu mantry nebo opakujte afirmaci: Ať jsou šťastny všechny bytosti. A JE TO!

To moje zamyšlení nemělo být o tom, že celý den byl katastrofa... rozhodně nebyl... je to jen zamyšlení nad tím, proč jsme k sobě vzájemně takhle nepřátelští a děláme si takové trapné naschvály... a jak takové zdánlivě drobnosti dovedou znepříjemnit den. Btw - na zastávce jsem včas byla a do busu jsem na poslední chvíli nelezla, to je i v tom textu zdůrazněno. A ty banány jsou použity jen jako doplnění obrázku často nepříjemného prostředí české sámošky, kde máte pocit, že obtěžujete, než aby to bylo naopak - že oni jsou rádi, že vy jako zákazník jdete nakupovat k nim... neříkám v klasických řetězcích, kde zvlášť v Pze mají často prodavačky práce a arogantních lidí po krk, ale tohle konkrétně je Žabka, kde ta prodavačka pokaždý když tam přijdu, tak si s někým píše po telefonu a je neskutečně neochotná se vůbec jen pohnout - nechápu, že jí není blbý si za tohle brát plat. Sama jsem v minulosti pracovala jako prodavač v obchodě a neumím si představit, že bych neodpověděla na pozdrav zákazníkovi... vždyť čím víc je prodavačka milá, tím víc se zvyšuje šance, že si ten zákazník koupí víc věcí a o to by jim snad mělo jít...