Hezké povídání. Já takto vzpomínám na konec šedesátých let a sedmdesátky. A v práci mám před sebou na nástěnce s důležitými vzkazy fotografii nás, dětí ze sídliště, z 1. 9. 1968, kdy šel "náš" ročník poprvé do školy a bylo nás tam z baráku 22. A tak mi ožívají ty dětské příběhy kdykoliv se na tu fotku podívám, třebaže někteří již nejsou mezi námi. Ale neměnil bych, byla to nádherná doba se spoustou krásných zážitků...

To je úžasný, taky miluju podívat se na fotku a už jede film v hlavě. A také bych neměnila Jaroslave, děkuji Vám za komentář, který mě fakt dojal

Základem šťastného dětství, byla prostá šňůrka ! Na klíček od bytu a to je celé ! Následné objevy, světa úžasného. Rybíz s angreštem, v cizí zahrádce má lepší chuť - Jako ten otcův na vlastní zahrádce ! Hamižné pojídání neomytých a hlavně nedozrálých jablek, třešní. Ten slastný pocit z lupu a bolení břicha ! Záhada, nikdo nemocen ... !

Hokej na příjezdové uličce k baráku. To roztrpčení - Proč nám po hřišti projíždí vozidlo, jakýsi Spartak ? Zásadně se hraje s malým pukem, tím velkým to pod kolenem bolí ... !

Dodnes vidím pod stromíčkem - Lyže, čepici, Malého Bobše, luk a šípy ! Lyže po matčiných parketách jezdily docela dobře ! Plyšový koberec se ukázal jako vhodný, pro hroty hůlek ! Pantáta Bezručka měl život těžký a Stračena byla upřednostněna snídaní před Bobšem ! Co s tím lukem? Na první dobrou, jsem měl úspěch. Zbytečná baňka ozdoby - starožitného lustru, žádnou šanci neměla! Bylo to krásné ! Takové modelové - Šťastné dítě a zoufalí rodičové ... To se docela ujalo a tak to šlo po celý život ! Vrchol modelu - Šťastný a veselý student - Zoufalá matka s otcem ! ...

Krásné vyprávění, přesně jako u nás. Táta chtěl kluka, měl mne a bylo to stejné Kradení v zahrádkách, rozbíjení věcí, výprask i ten hokej Díky za super komentář

Jo, krásný asociace, jak to popisujete , přesně to bylo u mých dětí vč.mončičáků a céček atd. No i v předchozím režimu to bylo možné....

Děkuju Vám Petře