Něco na tom bude. I když na osmdesátky s nostalgií vzpomínají spíše lidé jako jistý pracovník PZO Petrimex, vyslaný tenkrát na obchodní zastoupení na čs. velvyslanectví v Rabatu, náhodou evidovaný StB pod krycím jménem Bureš.

Na dětství pane Novák, na dětství v osmdesátkách vzpomínám a to podle mnoha komentářů tady i na Fb bylo pro většinu dětí super Bureš neBureš

Myslím,že v době socialismu měli lidé k sobě blíže,že si tolik nezáviděli a více si pomáhali,i bez různých nadací. Patřil jsem jako školák k méně majetným. Nikdy se mi nikdo neposmíval k vůli oblečení,občas se se mnou holky rozdělily o svačinu.

Nu, já na tom nebyl také nejlépe a občas se na mně někdo (i vzhledem k mému jménu) ušklíbnul. Nu co. Pořešili jsme si to. Jednou jsem dostal na budku já, jindy protivník, ale nakonec jsme po škole šli společně “ven”. Nebyli jsme (současné) sněhové vločky potřebující psychoanalýzu.

V osmdesátkách to už byla parodie na socík. Do padesátých s Vámi, to by byly vzpomínky!

Otec prožil dětství v padesatkách, a o svém dětství vždy mluvil nadšeně. Také se v té době dokázaly děti bavit. Zkuste se zeptat pamětníků, jestli je pro dětství podstatná politika.

I dnešní děti dávají přednost zábavě s kamarády. Jen je nesmějí rodiče z lenosti v mládí přisát k mobilům a tabletům.

Jako že rodiče nepouští deti za kamarádama ven a nutí je sedět doma u tikťoku. To asi ne... Co myslíte že si dnes děti raděj vyberou - zaracha, nebo vypnutí wifi?

Proč prostě nenapíšete "Mé vzpomínky z dětství"? Socialismus s tím neměl nic společného. Podobné vzpomínky určitě mají i naši vrstevníci ze zemí, kde socialismus nezuřil.

Mate pravdu.

take jsem mel celkem hezke detstvi. A kdybych o nem psal, asi bych si odpustil vedlejsi vetu me vzpominky na Protektorat.

Uz proto, ze ze by okamzite vystartovala cela uderka KSCM.

Plyšáky pojmenované před 45 lety prostě nevyhodím...!

Ahoj Míšo, tak to je super Včera jsem sdílela na Fb naší fotku z roku 2016, jak jsi mi dovezla tu kytici

A co teprve prázdniny? Rodiče v práci, klíček na krku a celý svět na dosah. A kupodivu minimum zranění.

Přesněěěěěě

Milá KŠS, vzpomínky nám zůstanou, jen Alzheimer by je mohl ohrozit. Povedený konec týdne!

Děkuji Horste, beru béčko, aby neohrozil

Já měl dětství v šedesátých letech, jenže tenkrát si děti ještě pomáhaly.Bydlel jsem na menším městečku a rodiče buď měli zvířectvo nebo bydleli ve svém domku, takže každé dítě mělo doma nějaké povinnosti.

Když se přišlo za kamarádem (kamarádkou)...pojď ven, tak..ještě musím udělat to a to.Každý se chopil nějaké práce, aby ten (ta) dotyčný(á) to měla brzo hotové a mohl(a) jít ven.Ať dneska děti zkusí říci kamarádům aby jim pomohly s nějakou prací?Každý ihned uteče.

Také jsme mívali různé hračky, ale víc si člověk vzpomíná jak jsme v lese stavěli bunkry, hráli šipky po celém městečku, když se nás sešlo víc, tak vybíjenou či fotbal, v létě v místní řece stavěli přehrady atd atd.Zkrátka víc jsme byli venku než doma.A nejhorší trest pro nás bylo domácí vězení...to člověk každý den prosil rodiče aby už od toho ustoupili, "že už budu hodný".

Mobily nebyly, ale kostel byl na kopečku a ze všech koutů městečka bylo vidět na kostelní hodiny (i když občas šly špatně) a tak se vše řídilo podle hodin na kostele.

Také jsme stavěli bunkry v roští v parku, měli jsme zámecký park, takže i mezi jehličnany se dělal domeček a z něj se prodávalo, za listy ze stromů. Domácí vězení, to bylo strašný, prosila jsem na kolenou, ať můžu ven. Kostel jsme neměli, ale pouliční lampy nás upozornily. A doma jsme taky musely se ségrou pomáhat, každou sobotu uklízet, v týdnu nosit uhlí nebo vynášet odpadky, úklid pokojíčku byl každodenní, než se šlo spát, ale dřina jako u Vás to nebyla, ani tolik práce. Díky za krásný komentář, úplně to u Vás vidím

Jiří Konrád

Takto to měly nastavené děti ve městech.V šedesátých letech, kdy jsem já prožíval dětství, tak si děti nezáviděly, protože do Tuzexu bylo z Krkonoš daleko a také lidi neměli tolik peněz aby kupovali něco v Tuzexu.

Žádná Bravíčka neexistovala, a časopisy ABC, Pionýr, Ohníček, pak ještě Junák a Skaut (dokud to komunisti znova nezakázali) byly k dostání v místní trafice nebo ho nosili pošťáci tomu kdo měl předplatné.