Moc se mi líbí, jak krásně vždycky píšete o své ženě.

Když má někdo štěstí na tak báječnou ženu, tak se to píše samo.

Streetview: U obrázku 845/5 Liberec. Dum na prestižní adrese úplně zarovnany bordelem. Jenom úzké uličky. Je to nemoc!

V dnešní době zavřených obchodů jsou sběrači a uchovávači pokladů ve výhodě oproti vyhazovačům.

Za komunistů, když jsem kupoval barák na vesnici, tak hodně chlapů z fabriky mně dávala různé rady.Jedna z nich byla také o vyhazování, všechno se vždycky může na něco hodit.10 let něco schováváš, pak to vyhodíš a za týden to potřebuješ.VŽDYCKY se mně to vyplnilo.Kolikrát jsem vyhodil různé věci do šrotu a pak jsem to za pár dní potřeboval.

Ano, ta věc se třeba už nehodí, ale stačí to nějak přebrousit nebo k tomu něco navařit a už se to hodí.

Proč kupovat nějakou věc, když podobnou věc mám doma?Ono je něco jiného bydlet v paneláku kde nemáte místo na uskladnění a něco jiného je bydlet v baráku kde je hromada místa na skladování.A v rodinném domku se vždycky něco na něco hodí.

Proto se vždycky říkalo ZLATÉ ČESKÉ RUČIČKY.Protože Češi dokázali z něčeho udělat něco.

A jak píše jeden z porevolučních podnikatelů..."Poznal jsem, co jsou to zlaté české ručičky, vzpomíná první porevoluční podnikatel ze Západu"...

I v operaci POUŠTNÍ BOUŘE se američtí vojáci podivovali, co všechno dovedou naši vojáci opravit.

A ještě jeden poznatek z dob fabriky co jsem dělal dříve..NIC NEDĚLEJ PROVIZORNĚ, ŽE TO POZDĚJI UDĚLÁŠ POŘÁDNĚ.Už se k tomu nevrátíš protože vždycky se najde jiná přednější práce a dokud provizorní řešení funguje tak nemáš chuť se k tomu vracet.

Ne že bych vyloženě hromadil. Ale mám ve skříni asi dvacet plastových nádob od velkého balení zmrzliny, kde mám schovány všelijaké "žďorby", které by se mohly někdy hodit. Na každé krabici mám fixem napsáno, co obsahuje, abych to nemusel složitě hledat. Čas od času musím čelit útokům manželky, jestli bych tu svou "sbírku" nechtěl zredukovat. Statečně odolávám, protože čas od času nastane situace, kdy já (nebo i ona) potřebujeme nějaké šikovné želízko, kus plastu, nebo dřeva a já ho pak vítězně vylovím ze svých pokladů.

Takže vše funguje perfektně. Nic nechybí, nic nepřebývá

Clovek nemuze dospet do situace, ze by mel dlouhodobe dostatek ulozneho prostoru. Kdykoli si vytvori nejaky novy, zahy jej zaplni svymi vecmi. Tot jeden z prirodnich zakonu.

Údajně někde na zemi existují lidé, kteří nic neschovávají a neuskladňují.

Manželka to zdědila po svém otci. A je to děs a běs. Všechny volné prostory jsou zaplněný po okraj. Vytváření méně zaplněných prostor řesim tak že potajmu vyhazuji staré nepotřebné věci do popelnice, když není manželka doma...

A když se vrátí a zjistí to?

Mnoho lidí a nejen těch starších, hromadí ... Tatínek posledních deset let života propadl hromadění natolik, že v dílničce, garáži, pracovně ... zbyla jen ulička. Kdybych mu chtěla něco vyhodit, bral by to jako velkou újmu. A ještě kupoval nové věci "do foroty". Ale chápu, že starší generace zvyklá na to, že se leccos shánělo to má v krvi.

Snažím se věci rozdávat, případně třídit, jsem ráda když jsou ještě někomu jinému k užitku.

Samozřejmě je to úžasné, když člověk může něco věnovat druhému a ví, že to potřebuje a ještě mu to udělá radost

Máme garáž.

Časem se tam začnou vršit věci,až nastane ten moment, když tam pro auto už nezbývá místo.

Provedu generální úklid, garáž jako nová.

Pár dní nato potřebuji kousek hliníkového plech, přesně takový, jako jsem před týdnem, při úklidu, vyhodil.

... jo tak to bývá

..může být, ale když občas kouknu na seznam retro věcí z mého dětství je mi líto, že jsem se jich zbavil, jako by mi odoperovali malíček