super!...Já po roce v karanténě s protivným, věčně zalezlým a věčně nenažraným puberťákem už začínám psát Deník koronoidní alkoholičky..:-))). Přeju hodně sil!..:-)))

Vypadá to, že fakt lepší než děcka je....třeba kočka.

paráda,pobavilo.Já mám 3 kousky,3 a 4 třída ZŠ a 4 ročník VŠ, tak mám taky dost času myslet na sebe- u vaření,praní, úklidu.Když pomáhám s domácími úkoly, musím myslet na vyjmenovaná slova

Skvěle napsáno. I když je mi jasné, že žít takhle rok s dětmi, zvláště, když se to proloží občasnou karanténou vede k neuvěřitelnému sebepoznání o které jsme rozhodně nestáli.

Vám to rozhodně nesebral lehkost psaní. Díky. (A jo, na lego se nešlape.)

Jo, jo, jo.

Klobouk dolů, konečně píše někdo, kdo je opravdu vtipný ...

Vtipné. A napsáno ze života.

Mám už sice dospělé, velké děti... ale umím di představit dnešní rodinný mumraj doma.

Přeji pevné nervy. Ať to všichni ve zdraví přežijeme.

Skvělé počtení, není nic, co by se nedalo zvládnout. Dík .

Pokud smich pridava minuty zivota, jsem po tomhle blogu klidy, bo tu budu aspon do sta.

Se zenou jsme se nasmali a ano, Neslapat na lego mame oba napsani a vytesani do chodidel.

Dekujieme

super, děkuji za Váš blog, už dlouho jsem se tak upřímně nepobavila. Jo a beru si i ponaučení, při online výuce dám dvakrát pozor, co říkám.