...z čeho?:-)))

Se to špatně zařadilo.

Patří pod Františkovu otázku...

Co z toho vyleze?

Já se, Stanislavo, kolikrát ztratil už v časných ranních hodinách mezi domovem a školou

To je ale přece něco jiného! To jste se ztratil ještě PŘED začátkem vyučování.

Tady to byl pan učitel a vychovatelka z družiny, kterým se ztratilo dítě! To by se přece stát nemělo!

Dovolím si ještě jeden zážitek. Paní učitelka mateřinky se cestou z lesa s dětmi zastavila doma. Za chvíli přišel hajný a přivedl dva zatoulané žáčky. Po čase se paní učitelka vypracovala až na šéfku školství našeho kraje. Věděla, jak na to

Skvělý zážitek!

Třeba paní učitelka neuměla do pěti (nebo 10, 11, 12 nebo kolik bylo dětí) počítat. Úžasný začátek kariéry!

I moje vnučka je šikulka. Přišla nečekaně ze školky, protože děti spaly a jí se spát nechtělo. Má zásluhu na novém zabezpečení školky proti útěkářům. Jen její tatínek, můj syn, odmítl přijít do ředitelny a vyslechnout si pokárání.

Bydleli jsme na Kampě, první a druhé třídy byly v přízemní budově v parku. Můj svérázný bratr hned z počátku usoudil, že takového nesmyslu jako je výuka se zúčastňovat nehodlá, tak se několik dní po sobě, jak to jen trochu šlo, sebral a šel domů. Kvůli němu pak začali zamykat školu.

Mě jednou zapomněli ve Hvězdě (letohrádek Hvězda v Praze). Bylo to ve třetí nebo ve čtvrté třídě. Deset stanic tramvají jsem ale šla pěšky, protože jsem neměla 60 haléřů na lístek a na černo jsem se jet bála. Zajímavé, že mě tenkrát nikdo nepostrádal a tudíž ani nehledal. Pravdou ovšem je, že za socialismu bylo dětí dost, žádný populační útlum se nekonal.

Hlavně, že jste trefila, to je nejdůležitější. Že jste někde neseděla v koutku a neplakala. V podstatě jste byla ve stejném věku jako synek z příběhu a to už je docela rozumná věk.

Ale na druhé straně, takový zážitek si pamatujete do konce života!

Pobavilo.

Díky. A díky za návštěvu, Kláro.

No, bóže! Vy jste nikdy nic neztratila?:-)))) Dyť je to "jenom" dítě. On se nějak vytratil instinkt předvídavosti.

Je třeba mít na zřeteli, že děti jsou značně vynalézavé, a ještě k tomu kreativní:-))

Tak hlavně, že to dobře dopadlo.

Jasně, že jsem ztratila už víc věcí, ale dítě zatím ještě ne a doufám, že se mi to už nepodaří.

Dopadlo to dobře, oba byli spokojeni a škola s družinou nakonec taky, protože se dítě "našlo" a matka z toho nedělala vědu!

Důležité je ovšem neztrácet HLAVU! Máte to taky tak, Marie?