Neradím, ale určitě přijde doba, kdy autorka bude slavit úspěchy. Ale - do té doby je potřeba dožít. Tzn. změnit hodnoty, začít spíše vyrábět na trhu žádané výrobky, víc a s fortelem vynalézat. Jak to dělali naši předkové do roku 1938, než nás utnuli naši tzv. "spojenci". Byli jsme před EU, budeme i po ní.

Mně se článek moc líbil.Je vněm skloubena realita spolu s vtipným podáním dnešní situace a vytříbenou češtinou autorky.Text je navíc ještě oživen překvapivými,humornými slovními obraty.

Děkuji Michale, jsem ráda, že tu nejsou jen povýšení chytrolíni, kteří hloupě radí. Jsem ráda, že jste se i pobavil. Vypadá to, že jste četl i některou z mých knížek. V nich humor taky neschází.

Zajímavé je, že se nikdo neptá, kde na to ten stát vezme. Asi z daní, které platíme my, blbci neumělečtí. Jen stále slyším, aby nám dal stát podporu. Asi je lepší mít rum ve sklepě, než peníze v bance /to říká moje žena, když nakupuje rum a ukládá ho ve sklepě/. Říká že, cokoliv je lepší než peníze. Až stát zakáže platit hotově, chystá se na výměnný obchod. Jo, a ještě jsem neviděl důchodce organizovat demonstraci na svou podporu. Těch 5000 je zatraceně drahých.

No jo, dnes je potřeba servisovat děti nejmíň do 20 let, a to v plném zápřahu. Ony to chudinky jinak nezvládnou. Já býval se sestrou doma sám (o prázdninách např.) již od svých 11 let. Sestra měla 8. Dostali jsme nějaké úkoly - např. dát králíkům, slepicím ráno krmení, uvařit nějakou polívku z toho co rostlo na zahrádce. Barák jsme nepodpálili...

Dnes píše a vydává knihy kde kdo, i ten co umí kliknout na správné písmenko na klávesnici.

Není umění knížku napsat, ale ji prodat, to je stará vesta...

Jste si jistá, že kdyby nebyl covid, že by vaše knížky šly na odbyt? No, možná ano, máte to podpořené autorským čtením, to je dobrý ale jak píšete, teď nemožný.

Na Facebooku a YouTube taková autorská čtení probíhají, zkoušela jste to?

Naďo, přijďte se někdy poslechnout, mám spoustu příznivců a s kolegy si pomáháme, jak to jen jde. Zvu vás https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=3981049751940366&id=100001061409868

Dobrý den Šárko, moc vás zdravím. Je mi líto, že už vás neslyším v rádiu. Vaše knížka je moc pěkná, vtipná a plná humoru. Držím vám palce, ať to zvládnete. V nejhorším případě, přijeďte, já vám nechám kozu a aspoň budete mít zábavu a námět na novou knížku Koza a já. Přeji hodně štěstí, držte se.

...s lehkou nadsázkou,levou nebo pravou?

Mě ne,já po něm nic nechci,jsem zaměstnanec u soukromé společnosti...........teď jsem si půjčil slova všech OSVČ a jiných soukromníků.........

Pojďte s těmi mínusy,všichni,kteří se o sebe neumíte postarat....čest vyjímkám a klobouk dolů.

Moc krásně napsané. Děkuji a dávám karmu.

Veroniko díky, ne...já nikdy nepadnou a od nikoho nic nežádám. Potřebují to jiní. Jen mě štve, že tradičně i ti, kteří pomoc zneužívají. Já nejsem na kolenou a nikdy nebudu. Dokud mám skvělého může, rodinu a přátele, tak žiju. Držte se i Vy!

Když bych dnes padl, jak se říká "na hubu" , tak první otázka, na kterou bych hledal odpověď by bylo: "Co budu dělat když od státu nic nedostanu" a podle toho bych se snažil svoji situaci prvořadě řešit. A až následně bych se snažil něco z toho státu něco vylákat.

Úspěšnost v životě každého člověka se odvíjí i od toho, jak si je schopen sám pomoci v kritických životních situacích.

Toť asi vše od člověka, který tvrdý pád "na hubu" poznal a musel se z toho dostat sám, bez pomoci státu, který mu spíše házel klacky pod nohy a dnes je za vodou.