Moc hezky se to četlo, Marku. Dnes je venku hnusně, celý den prší a nepřestane.

A do toho tenhle krásný nostalgický blog a najednou je jasno.

Jo, Ústí. Studentská léta a koleje na Klíši...

diky, Sarko, podzimni dny jsou kolibkou vzpominek...to je jasny

a Stelle se dari lip, nez jsem vubec v ty prvni dny doufal!

mej se krasne!!!!

Nevím jak funguje paměť, zejména ta dětská. Naši bydleli na Dvouletkách - 4 bytovky. Všichni se znali a utužili - Zejména, kdy soused zřídil ÚT, kotel ve sklepě. To se stalo klubovnou pro dospěláky ! Otec přemístil z Karnoly všelidové sukno. Přehrazením chodbičky lapali teplo ! Mne těžce zneužívali donáškou omamných nápojů a tabakismu ! (Prodej bez problémů). Panečku !, za suknem se děly věci ! Rozjaření sousedé volali nadšeně - "Ta je má veliké" ! ap. Nevím proč přede mnou schovávali jakási fota ! Milá postava - Jenda Kilián ! Hráč na housle a chovatele nalezence, psa Bobíka. Nevím proč, pes při hře 100% vyl ! Jenda se zubil ! Sranda, kdy se rozešli domů, on dveře od bytu otevřené - Dřímal na otománku a pes smutně koukal! Otec mu dveře bytu zavřel , řka - "Jenda Kilián - známý chuligán a indián" ! To mu zůstalo, vynikající člověk. (Nevím proč, vidím to jako včera) ! ...

Jeden by skoro řekl, Mirku, že jsme vyrůstali ve stejným cinzaku... Dveře do bytů v něm vždy otevřeny návštěvám, chodby cinzaku žily život podobný životu foyer(ů) v divadle a zvuky těchto míst nosíme celej život v uších. Myšlenky a vzpomínky na "tenkrát" si v našich uších lebedí jako pisklata v hnízdě a otvírají zobacky, aby byli pravidelně prizivovany. Příběhy jsou jako dech - musí dovnitř a pak ven. A někdy uleti, jindy se do hnízda vratej. Díky Vám za čtení a mějte se, jak Vám libo.

Jsi spisovatel. Takhle prosté to je. Jestli něco miluju, asi to nejsou dávno knížky s konstrukty vymyšlených příběhů. Seděly jsme onehda s mou milovanou knihovnicí Ájou v autě a řekly jsme si tohle. Že naprosto největší kouzlo (obzvlášť dnes) pro nás jednoznačně mají paměti. Pusu bych ti dala, milý můj. Jak je to nádherný a dojemný. ...to srdce chrabře přežij. Zážitek, Marku, jako... Vemte to po starý.... Jestě hezčí.... českoitalský neorealismus. Děkuju...

Každý dětství je krásný. Dětský oči a uši si věci pamatujou jinak, než uši a oči dospělácky. A nejvíc krásný na těchto dvou skupinách vzpomínacu je často společná něha příběhů. Něha k lidem totiž dokáže prilnout bez ohledu na věk. Něha je přinejmenším sestrenicí krásných příběhu. Patří do jejich rodiny. A já k takovejm familiim jezdím moc rád na návštěvy. A sem tam tyhle návštěvy zapíšu. Víc jich ale nechávám jen tak trajdat mezi ušima. Díky za čtení a snovej víkend vinsuju.

Krásný! Kde jste v Ústí žili, smim-li se zeptat?

Já děkuju za čtení, Martino

Do mých 19 let jsem bydlel na Klíši - v "Resslovce"

Moc krásná vzpomínka.

Vzpomínky jsou, Jano,, vždycky na dosah. Kdykoliv. Kdekoliv. Natahnete po nich ruku a prelezou Vám po ní jako mravenci přímo do srdce. A pak nastane vzpomínkové mravenceni, ze kterého se Vám zpět do reality nebude vůbec chtít. Ve vzpomínkách je fajn. Užívejte ty svoje. A díky za čtení

V posteli se krásně vzpomíná.

Díky za střípky ze života, Marku. Nádhera!

a proto je dobre hned po ranu nevstavat, Slavko

pekne se protahovat a hlavou nechat plynout vzpominani...

zitra rano to tak udelejte - je sobota a to je teprve cas na vzpominky!

diky za cteni

Marku, to je krásný vzpomínání.. měli bychom si umět užít prču za každých okolností..i dnes :-) Jdu na to, pustím si nějakou prču, jen ta společnost chybí.. A díky za takové čtení.

nezapomente, Jolano, upict kolace, aby ty drobky pri poskakovani v posteli zapadavaly mezi polstare a periny - JINAK TO NEMA CENU!

diky za cteni a more prcy preju

Co na to říct - Děkuji v hlubokosklonu, nádherné čtení.

rado se stalo, Radku. mam za to, ze je tady cim dal tim min blogu mimo "aktuality"...

a tak jsem se o jeden takovej "mimo" pokusil

diky za cteni a mejte se hezky

tohle bylo čtení jak vyšité pro dnešní den (tedy aspoň ten můj), dík

dekuju, Marketo

vzpominky jsou vysivaci bavlnky a dnesek je kanavou! myslete na to a vysivejte, co to pujde

fajnovy chvile pri vysivani preju a diky za cteni

aaaach, to je krása, Máro...

bylo to krásný, Zuzo. ta pohoda, ta nevedomost a ty srandy. snazim se chovat k detem v mym okoli jako pan B - sice nehraju na violoncello a nemam doma promitacku, ale deti si prcu zaslouzej i bez toho!

diky za cteni a hezkej patek preju