moc hezký...bohužel jsem nezažila klepač na dvorku, vyrůstala jsem v rodinném domku a na zahradě měla babička bidlo...Na něm se nejenom klepaly koberce, ale také větraly peřiny... Ty potom voněly!!!.... Jednou jsme si v nich v létě po obědě z babičkou ustlaly přímo na zahradě!... Dodnes na to vzpomínám!... A děda?.. Ten neklepal, ale jelikož byl myslivec, chodil číhat na lišku... Nikdy žádnou neulovil...

Moc všem děkuji za krásné reakce a za sdílení milých vzpomínek .

....a po vyklepání se koberec doma posypal kysaným zelím, vymetl a maminka měla pocit, že se mu osvěžila barva.

fakt?

U nás se říkalo klepáč. Máme ho stále před oknem. Dřív na něj před svátky stávaly fronty, dnes stojí, chudáček , osamělý, nepotřebný - ani děti po něm nelozí. Nedaleko něho je pískoviště a dětské houpačky. Klápáče . Bývaly i nebezpečné. Moje mladší sestra se na něm rozhoupala, ruce ji z klepáče uklouzly, spadla dolů na kamennou dlažbu (na záda) - a vyrazila si dech. Byla jsem u toho a pořádně mě to vyděsilo. Na štěstí to dobře dopadlo - po chvíli se vzpamatovala a pak již byla opatrnější. Pěkný vzpomínkový článek. Díky za něj.

Super!

Klepač, to byl fejsbůk našeho dětství.

Jednou jsme s kostelníkem klepali koberce z kateddrály. Koberce tam jsou veliké, klepadlo bylo taky veliké. Byli jsme myslím 4 chlapi, abychom ten koberec přehodili. A kostelník zavelel: Chlupama dolů! Tvrdil, že se ty koberce nesmí klepat údery na chlupy, po kterých se chodí.

takovych blogu jako tento je v dnesni dobe treba vice nez soli! dekuju

klepac... kdyz jsem pres nej prehazoval koberec, bylo treba urciteho grifu. a z mlaceni koberce bolely ruce. a klouby na dlanich byly po "akci" vzdy lehce odrene! a kdyz napadl snih, musel jsem koberec polozit na nej a mlatit do nej placackou v predklonu. pak nebolely jen ruce, ale i zada

diky za vzpominky a pekny dny preju

Moc děkuji za střípky z dětství, mládí. Klepač byl jejich součástí, tam se odehrávala naše podstatná tajemství i dětská rozhodnutí a hlavně vzpomínka na rodný dům. klepač se stal samozřejmě součástí i našeho dnešního bydliště, kde si své vzpomínky střádají už naše děti.

Moc děkuji za krásný blog a vítejte tady!

Můj kamarád na něm před drahnými léty předvedl perfektní výmik. Při seskoku z klepače dopadl na obě ruce a zlomil si je na stejném místě v zápěstí. Potom jen smutně pár týdnů seděl se sádrou na obou ruko na klepači.

Karma.