Černobílé snímky miluju- opomíjená nádhera...

Já také!! Dneska je jedno, co si kdo vezme na sebe, i kdyby to byl pytel od brambor, nikdo ani nemrkne. Ale dříve si lidé dali záležet. Zdá se, že více dbali na úpravu i poměrně nedávno, jen takových padesát let. Když koukám na svoje školní fotky, tak všechny holčičky tam máme sukýnky, střevíčky, některé máme i mašle ve vlasech, pan učitel má oblek a vázanku. Karma.

Já i na ty pohyblivé snímky, dýchá z nich tehdejší styl života. Před několika dny jsem viděl na CS film pohyblivý snímek z roku 1938 s našimi předními herci, moc zajímavé připomenutí. A tu vaší poslední větu podtrhuji

Pane Kloboučníku, karma, šikl by se možná v blogu pro představu alespoň jeden "starý snímek".

Doba ale pokročila, dnešní "móda", či požadavek na "věrnou podobiznu" vyžaduje, aby majitel pasu, OP, či ŘP vypadal na průkazovém obrázku jako trestanec propuštěný po pětadvaceti letech z Valdic. . . . Co si naši potomci za pár desítek let budou o nás myslet, když ty obrázky uvidí, to opravdu nevím?

Kdyby jen jako trestanec, ale i jako chovanec nejmenovaného ústavu...

Zdeňku, pěkně napsáno. A moc zdravím!

Jitko, taky zdravím a děkuju za pochvalu. Tobě prozradím, že jsem do blogu chtěl šoupnout i trochu politiky, ale bál jsem se, že se Jitule nezastaví .

Tak, jak vy s fotkami, já to mám s domy. Znamenají pro mne ty generace, které v nich žily, hledáme ve zdech radost i bolest, vznik i zánik, příběhy, přemýšlím, které nohy ošlapaly schody...

Já to mám i se starými věcmi, jsou dotýkané a tak se snažím je zachovat nebo jim dát novou funkci.