Písmo zná kolektivní vedení sborů,i Petr byl "jen" jedním ze starších. Sami nepřátelé evangelia uznávali za HLAVU křesťanů apoštola Pavla, který na poslední poradě se staršími v Efezu všechny starší svěřil Bohu a Jeho slovu. Když se poruší Písmo v jednom bodě, navalují se na něj další neposlušnosti. Už za života apoštolů zrušil Diotrefés kolektivní vedení sborů a choval se jako diktátor. Žel, má v dnešních sborech některé své následovníky, kteří nechtějí být prvními tím, že budou služebníky všech, ale chtějí být prvními svou arogancí a bezohledností.

Dík za velmi poctivé shrnutí faktů!

Pokuste se vžít do role P.P.Františka, který se pokouší navrátit Církev k Ježíši Kristu bez pozdějších lidských nánosů. Pokouší se o nadlidský výkon v důvěře Ježíši Kristu. V interkonfesním dialogu jsme na začátku! Bůh je jediný. Katolíci, evangelíci, pravoslavní, muslimové, hinduisté... mají stejného Boha, jen si jej různě představují. Bude to trvat dlouho, moc dlouho, než se zbavíme jednotlivých případností a přijmeme Boha sui generis.

Existuje jeden Bůh... a kolik to nadělalo problémů...

Kdyby existoval, tak by s těmi flanďáky už dávno pěkně zatočil.

Shodneme se, že rozdíly v chápání jsou příliš velké pro interkomunio. Malé upřesnění: v katolickém chápání nejde o opakování, ale zpřítomnění Kristovy oběti na kříži.

Přijímání pod jednou či pod obojí není nepřekonatelný problém. V řadě zemí jako UK katolíci pod obojí přijímají. U nás kdokoli může o přijímání pod obojí požádat. Pod obojí se podává obvykle několikrát ročně, někteří kněží to dělají stále.

Interkomunio může být tíživý problém u smíšených manželství. Pokud vím, lze udělit výjimku, pokud protestant přijme za své katolické chápání eucharistie.

neochota k prijimani pod oboji spociva v nedostaku mesniho vina pro vsechny zajemce

V Čechách se považuje za kvalifikaci vyjadřovat se ke složitým teologickým otázkám fakt, že dotyčný objevil vzadu mezi půlkama dírku...škoda že autor nezavolal do Vatikánu, mohl by jim poradit :-))))