Na amerických silnicích mě stále více unáší semafory ZA KŘIŽOVATKAMI. Zcela pohodlně, aniž se natáčíte kde jsou světla, kam které míří, zda vám před nimi nestojí, nemusíte jako v Čechách hledat.Každé světlo je nad pruhem kam jedete nebo o něj ukazuje . je daleko za křižovatkou, takže pohodlně sedíte dál. V Čechách si ukroutit hlavu poposedáte blíž k volantu, nebo musíte počkat, až auto vedle vás odjede, abyste na světla vidět. Evropa má v tomto směru katastrofální označen í křižovatek světelným značením

Zajímavé (i některé diskusní příspěvky).

Ještě malé doplnění: V USA neexistuje přednost zprava. A chcete-li někomu dát přednost bliknutím světel, nedělejte to. Neznají to, vyvolá to zmatek. To, že jedou kamiony v prostředním pruhu dálnice a předjíždí se ze všech stran, je pro evropského řidiče dost nezvyklé.

Ve Virginii, Maryland a North Caroline jsem při dávání přednosti, např. na křižovatce, tento zvyk bliknout že ho pouštím z Evropy používal a nebyly s tím problémy.

Mám zkušenosti z NJ, ale myslím si, že to bude podobné i jinde. Na složení řidičské zkoušky se většinou lidé nepřipravují v autoškole, ale využívají té možnosti trénovat se spolujezdcem starším 21 let. Musím ale dodat, že ten spolujezdec musí mít platný řidičský průkaz toho státu. Na každé stanici, kde se skládají zkoušky dostanete zdarma knihu, v NJ se jmenuje NJ Driving Manual, ze které se naučíte teorii. Teoretická část zkoušky probíhá formou testu na počítači, alespoň v NJ byla většina otázek opravdu nesmyslných (jak daleko od hydrantu lze parkovat; jak dlouhý přívěs můžete vést za utem, ...). Praktická část zkoušky probíhá na jakémsi polygonu, ne na silnici. Žadatel tam přijede se svým vozem s tím starším spolujezdcem a ukáže své umění - rozjezd, zabrždění, zaparkování. Pokud trochu umíte jezdit, je to během 5 minut odbyté.

A ještě k té dopravě něco pro nás poučného. Při příjezdu z NJ do New Yorku po mostech jsou ráno téměř všechny pruhy vyhrazené směrem do města a během dne to předělají a odpoledne zase je většina pruhů pro odjed ven.

Ve státě Florida je to podobné. Při praktické zkoušce na řidičák na osobní auto musíte prokázat, že se na úzké silnici otočíte na 3 otočení volantem. Když komisařce říkám, že se tam nevejdu a nechci jezdit po trávě okolo silnice, jen se zasmála a řekla, že předpis je předpis. To nejsem žádný začátečník-40 let na kamionu.

Snad mi autorka promine, ale kulturni sok si predstavuji uplne jinak. V "nasi" Euroatlanticke civilizaci je samozrejme velka rada drobnych rozdilu, ale ten spolecny zaklad se nezapre. Skutecne soky zazije clovek az pri cestach na jih a na vychod.

Tento blog autorky je součástí mnoha jiných a souhrnně je nazývá "30 kulturních šoků". Někdy popisuje skutečné kulturní odlišnosti, někdy jen zajímavé detaily. Ale podle mne na to nemá cenu bazírovat.

Nekulturní šok mne potkal, když jsem si přečetl přehled vojenských výprav Evropanů přesídlených do Ameriky po jejím objevení v roce 1492. O mírumilovnosti USA nemůže být řeč, více viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Spojen%C3%BDch_st%C3%A1t%C5%AF_americk%C3%BDch

Takže stále platí:

„Americký národ je výborným příkladem národa, který přešel od barbarství k dekadenci, aniž by poznal civilizaci..“ » Albert Einstein.

Je mnoho pozitivniho na americkych dalnicich. Zde na zapadni casti USA jsou tyto dalnice neplacene. (Interstate Highway). Moje nejlepsi historka se stala na dalnici cislo 5 ze San Diega do LA. 6 pruhu tam a 6 pruhu opacne. Pres mesta az 8 pruhu. Jel jsem v levem pruhu se svym bratrancem a chteli jsme se stavit na snidani. Dalnice byla vsak plna. Rozmezi mezi auty tak jeden metr a pul. (rychlost 75 mil/hod) Zde jsem vyhodil "blinker" a dal tim najevo muj zamer. Snad hned v tom okamziku, auto vpravo ode mne zpomalilo a ja mel moznost odbocit do prava o jeden pruh. Tento manevr jsem opakoval 6x a pokazde se stejnym ucinkem. Delka techto manevru byla asi 3 km. Byl jsem sam prekvapen ochotou tech ridicu.

Nejvetsi nutnost kazdeho ridice, je znat cislo dalnice ci silnice na ceste k vasemu cili. Take je dobre znat, kdo se o tuto cestu stara. Podle toho kvalita povrchu je znat. Povolena rychlost je dana za kazdou krizovatkou v obou smerech. Zde v Arizone je patek v letnich mesicich stejny jako je v Evrope zacatek dovolenych. Dalnice jsou zaplneny. Zde se obcane snazi dostat do severnich casti statu. Teplota je nizsi nez na jihu. Dano nadmorskou vyssi. Je rozdil mezi 42 stupnu a 32 stupnu Celsia. V hustem borovicovem lese je tech 32 stupnu velmi prijemnych.

Co me tady ve statech vadi jsou kamionaci, kteri jedou hodne pres rychlostni limit a v pruzich, kde absolutne nemaji co delat. Takovy muj “pet peeve”.

ZA prvé kamiony v USA nemají rychlostní limit, řídí se stejnými značkami jako osobáci. Za další. Tam si jezdí prakticky kdo che v kterém pruhu chce, takže pokud nejsou někde místně vytyčené pruhy, může si i kamion jet třeba ve zcela levém. Geniální věc - možnost kdekoliv předjíždět zprava i zleva mi pak dává příležitost, abych jej podjel, aniž jsem se zdržovala nad něčím přemýšlel. A na takových dálnicích i při 75 milích prakticky neuvidíte bouračku, takže když si zvyknete na předjíždění zprava, velice to urychluje a zbezpečuje jízdu

S těmi blinkry to je obecný problém. Oni je nezapínají ani když třeba zatáčejí. Američtí řidiči zjevně stále mají v myslí, že řídí koně. Kovbojové. I když je řízení aut v USA v mnohém jednodušší než v Evropě, stejně tak jednodušší je bourat.

Zažil jsem to, zejména to předjíždění, ale nezvykl jsem si