S vašimi názory na manželství souhlas, s Vaším členstvím v Trikoloře nadšen nejsem!

Myslím si, že se ten problém adopcí dětí homosexuálními páry poněkud přeceňuje. V zásadě jim tak ani nejde o to, aby mohli oba adoptovat cizí dítě. Spíše jde o problém, kdy jeden z páru je biologickým rodičem dítěte a ten druhý by se chtěl spolupodílet na jeho výchově a nemá k tomu možnosti, protože není jeho zákonným zástupcem. V situaci, kdy se biologický rodič nemůže o své dítě postarat (nemoc, úraz a pod.), nemůže ho jeho partner v roli zákonného zástupce dítěte nahradit.

To lze zařídit zákonem jinak, než deformovat manželství!

Zajímalo by mě, co je podle Vás "tradiční rodina". Dokážete to definovat tak, aby to opravdu tradičně obstálo? Pokud tedy podle Vás není "tradice" pár let zpátky. Možná to berete z pohledu, co pamatujete, ale to opravdu nutně nemusí být tradice, přesněji řečeno na tom, co pamatujete Vy, rozhodně nevyrostla naše civilizace. A aby se to nepletlo, pronajmout dělohu lze i dnes, proč se domníváte, že pokud budou homosexuálové vstupovat do manželství, pronájem dělohy se výrazně zvýší?

Souhlasím s velkou částí tohoto článku.

Vztah mezi mužem a ženou a proti tomu dvěma muži či dvěma ženami má pro stát a společnost jednu zcela podstatnou výhodu (přirozenou cestou se podílí na zrození nového života - a ošklivě ekonomicky řečeno - nové pracovní síly, nového poplatníka daní) - a proto má být společností a státem aspoň nějak zvýhodněn. Tzn. zatímco někteří se na to dívají čistě z pohledu "těch dvou osob", které se milují, touží spolu žít atd., tak to je všechno úplně stejné.... jenom bez té přidané hodnoty "třetího či čtvrtého... človíčka", kterého může (nikoliv musí) společnosti přinést ten vztah muž / žena. Fakt, že jsou tu ty tzv. kukaččí děti, není relevantním argumentem proti tomu, že děti mají znát své rodiče (a já opakovaně říkám, že je to například i kvůli rodinné anamnéze, kdy třeba vědět, že se v rodině pravidelně vyskytují nádorová onemocnění, může vést k tomu, že vám to zachrání život) a pokud jim rodiče tuto informaci upřou, je to sobectví vůči nim. Touha po potomstvu je pochopitelná a přirozená, ale je rozdíl v motivaci. Já neustále považuju za naprosto odstrašující případ v tomto ohledu slavného CR7 - jeho syn má sakra právo vědět, kdo je jeho máma (a on se jednou bude ptát) a pokud mu CR7 (prostě proto, že chce velkou rodinu a je jedno, jakým způsobem) odmítne info o tom, kdo je jeho máma, dát - a třeba jim ani neumožní se setkat, je to zrůdnost vůči tomu dítěti (a nejde tu zdaleka o to, že ho může zaplavit penězi, jak chce....) - jeho děti nikdy nebudou trpět nouzí finanční, ale pochybuju, že někdy budou znát svojí "identitu" - tedy, kdo vlastně jsou - protože půlku svého "já" třeba nikdy nepoznají.... Dítěti prostě nesmí být zapřen jeden z rodičů a "nahrazen" druhým (zastupujícím) tatínkem, druhou (falešnou) maminkou..... krev není voda. Proto pokud někdo píše, že vztah dvou mužů či žen je zcela rovnocenný vztahu muže a ženy, tak je mi líto - nebyl, není a nikdy nebude.

Ovšem že je rovnocenný.

Smyslem vzniku instituce zvané manželství bylo vytvořit rámec pro existenční zabezpečení a výchovu narozených dětí. Proto je také definováno jako svazek muže a ženy. To, že dva lidé žijí spolu, samo o sobě žádnou hodnotu nemá. Proto je také nesmyslné, aby do manželství vstupovaly osoby stejného pohlaví. Manželství není v principu určeno pro ty dva, ale pro předpokládané narozené děti.

Mylná domněnka. Je možné, že v minulosti byl smysl a záměr manželství jiný, avšak smysl lidského jednání se historicky proměňuje a neustále aktualizuje. Vždy tedy musíme vycházet z vlastního smyslu toho, co děláme, nikoli z toho smyslu, který pojali jiní (pokud ovšem nedojdeme ke stejnému smyslu). To je základem odpovědného jednání a svobodné volby. A ́t tedy v minulosti kdokoli jednal s jakýmkoli úmyslem, my musíme jednat s úmyslem vlastním, nebo alespoň cizí úmysl překontrolovat.

Ovšem k jádru Vaší námitky: univerzálním smyslem manželství dnes rozhodně není pouhé zajištění reprodukce. Není samozřejmě ani jeho podmínkou. Smysl svého manželství určuje každý člověk sám, stejně jako smysl každého svého jednání. Z dobového situace však vyplývá, že smyslem manželství je symbolické či institucionální stvrzení hlubokého mezilidského vztahu, založeného na lásce, úctě, oddanosti, vzájemnosti, věrnosti a dalších hodnotách. Právě tento hluboce lidský vztah tvoří výjimečnost manželství, jak ho dnes obecně chápeme. V tom taky spočívá hodnota soužití dvou lidí - je to jedna z vrcholných podob lidské koexistence, i když rozhodně ne jediná, takových hodnot lze dosáhnout i mimo manželství. V tom spočívá jedna ze základních hodnot manželství a jeho společenského přínosu. A proto má samozřejmě pro společnost význam, že tuto hodnotu chtějí tvořit i lidé stejného pohlaví, respektive že co největší počet lidí může tuto hodnotu vytvořit a rozšířit. Samozřejmě, že hodnotné je manželství i proto, že poskytuje příhodné místo pro život dětí. Ovšem děti nejsou jeho definicí ani jedinou funkční podmínkou. Tento mezilidský vztah nelze redukovat pouze na rozmnožování. V takovém případě by manželství, ze kterých nevzešly děti, byla nějakými sňatkovými podvody. A manželství, ze kterých děti vzejít nemohou, by nemohla být legální.

Kolik tradičních rodin už jste založila? Váš šéf už dvě založil a taky zlikvidoval, pokud se kuloáry nemýlí.

V každém případě nemáte pravdu a vzhledem k Vaší politické orientaci mě to nepřekvapuje. Manželství je v současné podobě skutečně diskriminující pro osoby stejného pohlaví. Ten mnohokrát opakovaný argument, že každý muž bez ohledu na sexuální orientaci si může vzít jakoukoliv ženu bez ohledu na sexuální orientaci, je sice pravdivý, ale v praxi nepoužitelný. Jednak nemám jediný důvod uzavírat manželství s osobou, která mě nepřitahuje (sňatky z rozumu takřka vymizely), a jednak to manželství ani nejsem schopen naplnit, protože nedokážu složit manželský slib. Když si gay vezme nějakou ženu za manželku, tak na slib třeba ve znění "slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých" nedokáže pravdivě odpovědět. Pokud řekne "ano", tak zcela prokazatelně lže - sám sobě a té ženě. A předpokládám, že nikdo nemá rád přetvářku. Pokud Vy ano, je to Váš problém.

Opět vzpomenu Vašeho šéfa. Ten složil manželský slib už dvakrát a už dvakrát ho porušil. Zřejmě přišly časy tak moc zlé, že slibu nebyl schopen dostát. Co si budete myslet o chlapovi, který už potřetí další ženě slibuje věrnost? Vždyť si z toho manželského slibu dělá akorát toaletní papír.

A ještě jedna věc. Pokud se nějaká rodina rozpadne jen kvůli tomu, že si já vezmu svého partnera za manžela, lépe řečeno, pokud se nějaká rodina rozpadne nějakým zásahem zvenčí, pak ta rodina asi neměla moc stabilní základy a rozpadla by se v každém případě. Jako tisíce rodin doposud. A jako obě rodiny Vašeho šéfa. Buďte tedy tak laskavá a nehledejte příčinu Vašich problémů v ostatních.

pokud tedy zakládáte něco nového, najděte si pro to i nový název a ten starý konzervativní, manželství, ten nechte těm starým, nic nechápajícím zpátečníkům.

Po generace u nás platilo, že ženy nemají volební právo. Po generace platilo, že poddaní byli majetkem svého pána,....právo a zvyklosti se prostě časem vyvíjí.

Obdobně je to i s manželstvím. Ať se Vám to líbí nebo ne tak brzy nastane doba kdy právo přestane dikriminovat na základě pohlaví a manželství bude i pro stejnopohlavní páry.

To nijak nohrozí ani tradiční rodinu, ani se nebudou děti předávat "jako morčata". Ono se vlastně nic moc nezmění, jen malá část populacd dostane stejná práva jako již dnes má dnes většina.

To jestli se vezme Karel s Frantou přeci vůbec neohrozí manželství Josefa a Marie. To manželství možná ohrozí prsatá sekretářka nebo empatický kolega, ale ne Karel s Frantou.

K těm dětem. Pokud ty děti mají fungující rodinu tak je nikdo nebude moci adoptovat to snad dá rozum. Pokud dnes žijí v rodině stejnopohlavního páru je nesmysl, že nemají právo dědit po partnerovi rodiče, že pokkud jejich rodič zemře nemá diuhý z partnerů právo je dále vychovávat....

Pokud se týká "pronájmu dělohy" tak celosvětově si "ji pronajímají" především heterosexualní páry, které nemohou mít děti. Ostatně současný stav jen spěje k podvodům v té věci a legalizac by právě těm dětem prospěla. Měly by nějakou právní jistotu.

koukam, ze v Trikolore se aktivuji sama "esa"

nedivim se - ocekaval jsem to a "esum" jako Vy odpovidaji i % volebnich preferenci

Souhlasím bezezbytku, karma.

Nelogické argumenty.

1. 96% lidí se nemusí nikomu přizpůsobovat. Žádá se po nich jen to, aby těm 4% umožnili právo, kterého sami požívají. Na svých právech a zvyklostech však nic měnit nemusí, alespoň ne nic ve svůj neprospěch. Naopak - svá práva rozšíří o další možnost - vzít si i stejné pohlaví.

2. Příklad se zákazem používání barev je skutečně absurdní. Jeho absurdnost však spočívá v tom, že nedává smysl používat k vyvrácení nějaké ideje, která je něčím podložena, ideu, která je záměrně dotažena do absurdna a jíž chybí nějaké reálné opodstatnění nebo alespoň lidský zájem. Nedává jaksi smysl vyvracet něco, co by část společnosti chtěla, imaginárním příkladem něčeho, o čem nikdo nemluvil a nikdo ani nechce. Je to stejný "protiargument" jako když se někdo ptá, proč se nemůžou vzít i kůň s krokodýlem, když se můžou vzít dva chlapi. Čili reálný požadavek se zde vyvrací požadavkem parodickým a nikým nežádaným.

3. Ano, společnost stojí na nějakých principech a hodnotách, které ji činí silnou. Manželství stejného pohlaví žádný z těchto principů opravdu "netrhá na kusy" a ani nebourá jiné základy. Neboť tyto základy nejen že zůstávají zachovány (viz bod 1), ale naopak se ještě rozšiřují a posiluje se jejich význam a působnost i tam, kde dosud mít působnost nemohly, tedy i mezi stejnými pohlavími. Jedná se tedy o rozšíření jedné ze základních hodnot - vzájemná láska a úcta stvrzena nějakým právním a symbolickým vyjádřením. Význam manželství je tím posilněn, zrovna jako význam svobody a rovnosti před zákonem.

4. Není nijak zdůvodněno, proč by se mělo manželství lišit od registrovaného partnerství a kdo a jak určil "neměnnost" jejich údajných specifik. K zakázaní nebo povolení něčeho opravdu nestačí říct, že - "specifika".

5. Je nesmyslné požadovat odmítnutí jednoho zákona poukazem na to, že později přijde jiný zákon, který bude chtít něco dalšího. Diskutujeme-li o přijatelnosti A, nemůžeme to vyvracet zdánlivým připnutím nějakého nepřijatelného B k A.

Parafrázuji:

Budu-li se dožadovat práva vstoupit do manželství třeba se svým psem, drtivá většina lidí se mi nemusí nijak přizpůsobovat. Žádá se po nich jen to, aby mi umožnili právo, kterého sami požívají. Na svých právech a zvyklostech však nic měnit nemusí, alespoň ne nic ve svůj neprospěch. Naopak - svá práva rozšíří o další možnost - vzít si i psa.