dobrý - řekl bych text pro celé věkové rozpětí - velmi malými čtenáři počínaje

Kdysi jsem kreslila a malovala stále, téměř dennodenně. Teď jen občas. Včera jsem při příležitosti menší rodinné oslavy darovala čtyři přítomným moje starší obrázky - zátiší. Ráda jsem je darovala mým vnukům - a jejich rodinkám, zařizují byty, z dárku měli radost. Když jsem se vrátila domů napadlo mě, že ten jeden obrázek, zátiší s melounem, jablky a hroznem vína, jsem si měla ponechat.. Padla a mne hrůza, že již nikdy takový obrázek nenamaluji... Vzala jsem si rychle sluhu s akvarelákem, štětce a akvarelové barvy, a začala jsem malovat. Počáteční nejistota a strach mě ochromovala... Pak jsem ale získala jistotu. Za tři hodiny jsem zátiší s melounem dokončila - a není špatné, i když je jiné než to, které jsem namalovala před 10 lety. ky Bohu za to.. (Malíři to nemají lehké, Před každou novou akvarelovou, pastelobvou čtvrtkou, před každým plátnem začínají úplně odznovu. Ale právě to je na tom nejvíc baví... Díky za povídku o malíři. Karma.

... Díky Bohu za to... Ď.