Jak by na světě bylo krásně, kdyby věřící navázali osobní vztah s Bohem a opečovávali jeho obraz ve svém srdci. Kdyby se nesnažili zaplevelovat veřejný prostor všemožnými patníky za účelem jejich pozdějšího verbálního očurávání. Kdyby se nesnažili nás podprahově přesvědčit, že zrovna ten jejich Bůj je ten nejlepší...

S tím nemohu než souhlasit. Na druhou stranu jsme si už za těch pár tisíc let zvykli, že se víra projevuje i jinak než jen intimním rozjímáním o bohu či fiktivní komunikaci s ním skrze přírodní úkazy a psychedelický rauš.

Postavením sloupu se nikdo nestal zbožnějším ani lepším člověkem, ale, jsou-li jeho úmysly dobré, ani horším. Přijde mi to obecně lepší než socha potentáta, tank nebo krychle postavená na špičku mající znázorňovat vítězství člověka nad přírodními zákony.

Obávám se, že by na světě bylo úplně stejně. Lidi by se hádali a mlátili kvůli jiným modlám a příčinám (20. století). A ono "zaplevelení" má vesměs vysokou uměleckou hodnotu, kterou bere jako samozřejmou součást veřejného prostoru i dnešní profánní společnost. Od katedrál po venkovský kostelíček, od Braunových sousoší po Boží muka někde u polní cesty...