Odpoved na vasi prvni vetu, pane Sosko, je NIKDY. I pres dlouhe vysvetlovani pana Paulicka.

Ekonomicni idioti v EU (a take v CR) vam predlozi vse mozne, co nam statni vlastnictvi podniku prinasi. Vse v ruzovych barvach. Tricet let naseho trzniho hospodarstvi nam ukazuje presne vysledky. Hovorim o politickych a hospodarskych rozhodnuti, ktere brzdi ten dravy trh. Dnesni neznalost manazeru v takovem prumyslu a take brzdy politiku v pripadech manazeru chtejici vzit vetsi risk, nas oslabuji v moznostech byt uspesnejsi a hlavne bohatsi.

Stat se ma zajimat a diktovat jen zakladni podminky trzniho hospodarstvi. Mit prostredky ke kontrole techto narizeni. Pri zadrhelu v zakone, reagovat okamzite.

Zde pripominam vsem ctenaru a diskutujici. Nechci, aby MOJE penize stat pouzival pro rizeni a spravovani jakehokoliv podniku. V trznim hospodarstvi to neni ukol statu.

Jako ekonom nebudu úplně souhlasit. Ano, i nám vtloukali na škole do hlavy, že stát je špatný a neefektivní hospodář, a že mnohem efektivněji podniky fungují v soukromých rukách. Teoreticky to tak je. Ale když pak člověk vidí realitu, tak zjistí, v řadě případů to tak být nemusí. Často totiž soukromý vlastník nemusí sledovat dlouhodobou prosperitu firmy. Může ji např. tunelovat a vysávat z ní prostředky, může ji ořezávat a částečně likvidovat, s tím, že zdravou část prodá a zbytek zavře, včetně propuštěných lidí, a tito lidé následně končí na úřadu práce a platí je stát. Dále tu máme efekt privátních zisků, ale socializace ztrát - majitel si vesele vybírá zisky, ale jakmile přijde krize, tak chce po státu (a daňových poplatnících) podporu, a pokud se jedná o velkou firmu, často ji dostane. Stát totiž sleduje i jiné cíle, např. zaměstnanost, sociální klid ve společnosti apod., a pokud je firma dost velká, tento efekt převáží. Soukromé firmy si tak lze představit jako někoho, kdo kolem sebe trousí neustále drobné odpadky, které po nich stát musí neustále sbírat (nezaměstnaní, různé externality, ekologická zátěž, stav dopravy, sociální problémy, kriminální činnost), a pokud někdo těch odpadků začne trousit už nepřiměřené množství, tak je na místě zvážit státní kontrolu nad takovýmto subjektem. Dalším měřítkem je bezpečnost a riziko nesoběstačnosti. Soukromá firma v rámci efektivity např. přesune výrobu jinam, kde je to levnější, třeba do Číny. Potom přijde epidemie, zavřou se hranice a my najednou neumíme vyrobit sami pro sebe základní věci. A příště to mohou být třeba základní potraviny. Stát to nikam převádět nebude.

Ale to všechno jsou problémy, které vznikají v důsledku státních opatření. Kdyby stát méně zasahoval do soukromých vztahů, takových problémů by bylo výrazně méně.

No nevím nic o tom, že by stát neuměl podnikat, Renault a Budvar se drží už pěkně dlouho.

A navíc jak říká klasická hláška, vzduch je naše moře.

Renault? To je ten podnik, o kterém se teď píše, že bez pomoci státu zkrachuje?

V tržním prostředí si subjekty konkurují. Jestliže je stát opravdu tak špatným podnikatelem jak se snažíte čtenářům vsugerovat, pak zde není žádný problém - ostatní jeho soukromí konkurenti jej převálcují a stát nebude mít zákazníky. V praxi tomu ale často bývá naopak a proto se politické síly, podporující soukromý kapitál snaží státní konkurenci vyřadit ze hry.

Můžete uvést příklad toho, co popisujete - že stát v konkurenci se soukromými subjekty vyhrává?