nevěřme ani panu Šarapatkovi, s tou Jaltou kecá.

Včera jsem na dvojce znovu shlédnul americký film Tři dny kondora a řekl si, kolik asi takových Kondorů od té doby po světě "zařvalo". Velmocenské zájmy jdou přes mrtvoly.

Jj, taky jsem koukal. Když šel tenhle film někdy v osmdesátých létech v kinech, tak to tehdy pro mne byla zápaďácká střílečka, moc jsem tomu tehdy nerozuměl. Včera jsem musel zkonstatovat, že to je docela nadčasový film o nelítostných postupech velmocí a prosazování jejich zájmů. Miliardáři nebojují samopalem nebo bombami. Oni i dnes (a dnes, myslím, ještě víc) řídí svět pro svoji moc a bohatství a jdou přes mrtvoly. Přes miliony mrtvol. V televizi jsou to ovšem usměvavé celebrity. Včetně těch našich.

Samo povstání bylo rozníceno pověstmi, že Amíci už jsou před Prahou.

A na Jaltě se Československo skutečně nerozebíralo. Ještě předtím Beneš navštívil Moskvu.

A kupodivu v den narozenin Karla Marxe. Jestli třeba nešlo o to, a by při povstání padli naši nejstatečnější, kteří by se pak mohli postavit na odpor poválečnému vývoji. Některé skutečnosti této teorii odpovídají. Na Václaváku padl i můj strýc, má tam destičku. Ten by se opravdu proti bolševizaci republiky postavil (a dopadl by asi stejně). Nepřímý důkaz je nap. to, jak se pak zacházelo s našimi letci z RAF nebo s radiomatáry, kteří za okupace zprostředkovávali spojení s výsadky.

Hlavní malér byla návštěva Beneše v Moskvě, kde se nechal utáhnout na nudli příslibem, že do našich záležitostí nebude po válce zasahovat.