Především: gratulace k perfektní charakteristice trollů. T. Flaška na jiném místě v diskusi sice píše, že nedají pokoj i když je nekrmíte, což je pravda, nicméně já jsem v čase dospěl k názoru ignorovat je. A když už je jejich aktivita nesnesitelná, zareaguji veršem. Stalo se to zatím jen jednou, tím trollem byl jistý Ivan Štípek (teď prudí pod mými články na Neviditelném psu). Zpočátku jsem si řekl: Josephus Flavius měl svého Justa, Mozart svého Salieriho a já mám svého Štípka. Pak jsem ale přistoupil k odezvě a daroval mu báseň: Štípku, Štípku Štípku/vy jedovatý kvítku!/ Mít v zášti zrozen úsudek/ v němž zlobou je i fór/a nadto zván být Štípkem/já v boxu s léky Demi Moore/snad byl bych raděj ́ čípkem ...

Publicistický Mozarte, že jste to ale tomu Štípkovi nandal

,,Blogovědiškuzní" svět je toliko veřejná virtual. pavlač. A až zákonitě se v ní projevuje i to, co se nazývá emociální inteligence. A v takovém virtual. prostředí těžko očekávat smysluplné diskuze, neb de facto o žádné diskuze vůbec nejde. Nevím jak kdo, ale já to pochopil velice záhy již před bezmála sedmi lety, kdy jsem začal psát blogy. A i na toto téma jsem dal již tehdy i pár článečků. Třeba i s nadpisem ,,Troll, trotl, aj inné ..."

Ještě bych ten nářek hrdé paní učitelky doplnil poznáním, že je to mnohem horší - mnohé zdejší blogy totiž publikují vyložení trollové, trollky

Jeden se tu už objevil . Byla to jen otázka času.

Bohužel s tím moc nesouhlasím. I když je nekrmíte, jsou stále přisáti jak štěnice, i léta to vydrží. A bohužel to vydrží i tak dlouho, než autora blogu vystrnadí, jelikož je znechucen jejich ničením diskuse.

Proto zastávám názor: na hrubý pytel hrubá záplata.

I když je autor 100x ignoruje, vždy se najde někdo v diskusi, kdo na ně reaguje a už to jede. Bohužel.