Autor popisuje, co sám zažil, činí tak lidsky a upřímně. A takové autentické svědectví má ve světě informačního šumu cenu zlata. Autorovi tímto zvyšuji karmu a děkuji mu za jeho svědectví.

Zde doporučuji řídit se českým moudrem:

Kde tě zvou, choď málo, kde tě nezvou, nechoď vůbec.

To platí pro migranty?

Ve vašem článku mi vlice chybí váš osobní názor - PROČ se muslimové ve své domovině chovají takto - a stejní muslimové v Evropě opačně. Co je příčinou? Copak do Evropi migrují nějací "jiní" muslimové ?

omlouvám se za překlepy a hrubky :-)

Spise to pohostinstvi a pratelstvi pripisuji kulturni tradici nez nabozentvi, v tomto pripade islamu. Znami z Japonska pri sve ceste po Iraku a Jordansku v roce 1986 popisovali neuveritelne pohostinstvi od jim neznamych mistnich, a mezi jeji i hostiteli byli i tri krestanske rodiny. Dobre, mohlo by se rici, ze ta kretanska pohostinstvi byla vlivem jejich muslimskych sousedu, ale pohostinnost neni jenom vysadou muslimu, jak je znamo, s pohostinnost a pratelstvim se clovek muze setkat i v Rusku,a taky na priklad na ostrovech v Pacifiku (sam jsem neco temer neuveritlneho zazil na Tonga v roce 1981) a dokonce i na dalekem severu Svedska, v malych osadach, se clovek i dnes muze setkat s pratelskym prijetim od neznamych lidi, presto, ze Svedove jsou (nekdy opravnene) povazovani za chladny a odtazity narod.

A zkusil jste jižní Moravu?

Oni například i Rusové jsou naprosto oprávněně chváleni za svou srdečnost a pohostinnost, když s nimi navazujete kontakt na osobní úrovni. Dokonce se dříve stávalo, že někdo šel k někomu do bytu na návštěvu nebo za nějakým jiným účelem, avšak zvonil zbytečně, neboť ten druhý nebyl zrovna doma. Ale viděli to sousedé a zcela neznámého člověka k sobě pozvali "na šálek čaje", jak se v ruštině říká, i když třeba vůbec o čaj nejde. Teď samozřejmě už se to neděje, protože v době telefonů a mobilů se málokdy stane, že někdo jde k někomu jen tak nanejisto, ale dříve se to stávalo. Naprosto neznámého člověka k sobě pozvou, zpívají si spolu, povídají si o svých rodinách a po dvou hodinách se s ním rozloučí a pozvou ho, aby je opět navštívil.

Přesto však, když jde o velkoruskou otázku, jsou připraveni toho druhého člověka i třeba zastřelit.

Takhle přátelsky by k sobě třeba 10. srpna 1968 pozvali i šedstadvacetiletou českou studentku a matku dvouletého chlapečka Marii Charouskovou, ale 26. srpna 1968 ji v Praze na Klárově bezdůvodně zastřelil ten ruský voják, jehož rodiče by ji srdečně uvítali ve svém bytě v Rusku, kdyby tam toho 10. srpna 1968 byla.

Jednání na osobní úrovni ještě nic nevypovídá o jednání na úrovni střetu kultur a civilizací.

Neznám nikoho, kdo by se chtěl vrátit do středověku. Znám však mnoho lidí, kteří se o to pod falešným pláštíkem "humanity" vehementně snaží...

Prostě se ukazuje to, co mnozí říkali již dříve - islám do Evropy nepatří.Vedle muslimů, jako sousedů(míněno v měřítku státních celků),žít můžeme celkem v pohodě, ale pohromadě s nimi v jedné zemi nikoli.Alespoň ne do té doby, než se u nich vyvine důsledný sekularismus, jako tomu bylo v případě křesťanství.